Poslední dobou přemýšlím až moc. Obávané prázdniny – to bych jaktěživ neřekla, že se prázdnin budu někdy bát – začly. A budou trvat dlouhé dva měsíce. Vylidněná kolej, místňáci fuč, erasmáci, co tu byli na semestr se pomalu rozjíždění. Aspoň se závěrečně večírkuje a občas je veselo. Nemám ráda loučení. Tak si tu sem sama se sebou a přemýšlím… Není to špatné. Občas vymýšlím příliš mnoho „co by kdyby“. Tyhle výlety do ireálného světa mají ale taky svoje kouzlo. Nejlepší je, že můžete ovlivnit děj podle svých snů, přání a životních pravd. A realita je o to zajímavější, že právě tohle nejde.
Po pěti měsících tu se mi blíží poločas. Snad by se patřilo zabilancovat.
- německy
- zvednout telefon
- téměř nic o německém právu, … ale co už
- trpělivosti – každý každičký den v nejrozmanitějších oblastech života lidského
- číst si – je tu ČAS a nemusím lámat stohy knih do školy
- odpočívat – ze začátku to byl teda po loňském maratonu opravdu šok, ale příjemné to umět
- udělat si pořádek v papírech, dopisů od banky a úřadů, účtech
- že KAŽDÝ vztah je nejdřív povrchní
- trošilinku polsky
- psát si často do deníku - protože jsem jednak hlava děravá a bylo by škoda všechno zapomenout a taky proto, že se mi psaním blogu zvýšil potenciál formulace prožívaní a nechci vám „bonznout“ všechno :-).