Zatímco chodím po Brně a vybírám mezi hospodami místo, kde se potkáme,
Adam umírá.
Nejde tomu rozumět.
čtvrtek 30. března 2017
pondělí 20. března 2017
V polední pauze II
Když to tu nemám komu říct...
Ale jsem tak spokojený a vděčný člověk, že se to těžko líčí.
Žádný pohybový, čokoládový či jiný endofinový nebo amfetaminový doping.
Žádné životní novinky.
Snad jen, že mi došel poslední čistý hrnec a čisté ponožky, na stole už dva týdny rozestrouhané mýdlo na novou várku pracího slizu, slunce posvítilo na nové pavučiny, umyvadlo ztratilo bělostný odstín, atd. atp.
A mě to nechává v blahém klidu.
Asi se učím mít se se sebou hezky.
Halelůja! Jakože fakt.
Ale jsem tak spokojený a vděčný člověk, že se to těžko líčí.
Žádný pohybový, čokoládový či jiný endofinový nebo amfetaminový doping.
Žádné životní novinky.
Snad jen, že mi došel poslední čistý hrnec a čisté ponožky, na stole už dva týdny rozestrouhané mýdlo na novou várku pracího slizu, slunce posvítilo na nové pavučiny, umyvadlo ztratilo bělostný odstín, atd. atp.
A mě to nechává v blahém klidu.
Asi se učím mít se se sebou hezky.
Halelůja! Jakože fakt.
sobota 18. března 2017
Milanovo moudro
Nekončící rozhovor dvou žen z polosamoty mezi dveřmi. Muži přihlíží.
Mirka na chvíli vběhne dovnitř a vrátí se s domácími sušenkami.
Děkuju a povzdychnu si, že už se asi tak dvacet týdnů chystám taky něco upéct a že je mi trapné, že u nich pořád baštím něco dobrého domácího a sama donesu vždycky nějakého kupovance a že v neděli po shromku taky pořád jím cizí buchty a nejsem schopná sama nic udělat a že jsem dřív pekla co chvíle a že je mi líto, že v kamnech pořád hoří a já ne a ne tu tepelnou energii proměnit.
Milan kroutí hlavou a pronese něco ve smyslu: Ty si nejdřív najdi někoho, kdo by ti dělal dřevo a topil a pak teprve přemýšlej o pečení.
A má pravdu.
Budu na sebe hodná. A hrdá, že jsem zvládla zimu. Že já vždycky potřebuju, aby mě někdo dostal na zem.
...než si zas uletím na obláček :)..
Jednou tu bude třeba bývat teplo ještě než vylezu z pelechu. A bude vonět bábovka.
Mirka na chvíli vběhne dovnitř a vrátí se s domácími sušenkami.
Děkuju a povzdychnu si, že už se asi tak dvacet týdnů chystám taky něco upéct a že je mi trapné, že u nich pořád baštím něco dobrého domácího a sama donesu vždycky nějakého kupovance a že v neděli po shromku taky pořád jím cizí buchty a nejsem schopná sama nic udělat a že jsem dřív pekla co chvíle a že je mi líto, že v kamnech pořád hoří a já ne a ne tu tepelnou energii proměnit.
Milan kroutí hlavou a pronese něco ve smyslu: Ty si nejdřív najdi někoho, kdo by ti dělal dřevo a topil a pak teprve přemýšlej o pečení.
A má pravdu.
Budu na sebe hodná. A hrdá, že jsem zvládla zimu. Že já vždycky potřebuju, aby mě někdo dostal na zem.
...než si zas uletím na obláček :)..
Jednou tu bude třeba bývat teplo ještě než vylezu z pelechu. A bude vonět bábovka.
čtvrtek 2. března 2017
U Milana a Mirky
Onehdá pravil Milan, že se ptal sám sebe, jestli je jeho život normální. Bylo dost pozdě a seděli jsme u nich v kuchyni.
Přes zimu jsou prý týdny a někdy i měsíce zavření doma v CH. V úterý přijde sousedka koupit jejich domácí jogurt. S druhou sousedkou promluví, když jí ve čtvrtek dovezou nákup. Jinak s nikým nepřijdou do kontaktu a je to pořád dokola: práce, M. pracuje z domu pro jednu větší IT společnost, vaření, dvě malé děti, práce, jídlo, dvě malé děti, práce, práce kolem domu, jídlo, vaření, děti, atd.
Ptal se. A když říkal, co si odpověděl, věděla jsem, že to je ono.
"Možná to není normální", pravil, "ale mám klid v srdci."
Struna někde uvnitř se radostně rozezněla.
Taky už mám klid v srdci.
Díky Bohu.
Jde to zevnitř.
Po těch letech hledání a pokusů léčit nebo spíš zaplácávat prázdno prací, vztahy, zachraňováním druhých, zachraňováním světa, pitím, jídlem, zábavou, střídáním prostředí, dobrodružstvím a kdo ví, čím vším dalším, co jde z venčí, jsem za to nesmírně vděčná.
Jasně, všechny ty věci jsou samozřejmě normální, ve zdravé míře (snad až na to zachraňování), dokud nezačnou sloužit jako plastelína, které je třeba stále víc a víc a propast lezavé prázdnoty se přitom nezmenšuje.
Klid v srdci a radost. Takovou tichou.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)