Nejvíc nejlepší na vánocích v posledních letech jsou setkání.
Honzík, Janinka, Jasmínka, Nosnost, Cyránky a tak v Nedvědici. Výletování chladnými širokopci, návrat do teplíčka a kaprová věčeře, ježíšek v košíku (letos je to kniha o dřevostavbách a Jarda taky dostal autíčko na solární pohon), rituál (letos s bytostí v zahradní chatičce), zpívání na mostě při pouštění loďek a zpívání a hraní při víně, objetí, sdílení, lidské teplo... Prostě Kdo se nenarodil, ten tu není! Letos jsme založili kroniku. Pro jistotu. Blu, kterou jsem neviděla věky. Míla, které se nelíbí homeopatický kalendář. Krysička stále usměvavá. Kirsten hlasně zpěvný. Jarda tuleň. Věrka, balafon a kytara. Honzík s koncovkou. Na Lukeho, Ani a Martina je tu snad moc lidí. A já na klarinet. Načež mě zalehnul Kyslík, který přijel až z Prahy, což po tom ranním cukroví a čaji není rozumné. Ale to on nikdy nebyl. Jurasko a Saša básní o Maroku, zatímco Pája spí. Martin a Hani jeli asi už v noci, stejně jako Jitu a malý princ. Stavuje se Zdenička, ale spěchá. Asi za novou láskou. Kristi taky není na deskovky.
Micháč a Hel zdraví od protinožců a Hel připíjí pouze čajem. Co to asi znamená :)?
Slunovrat na Slunečním návrší u Věrky a Martina.
Jaroušek a jeho Felda. Seznámení se Zuskou, co jezdí na kole uplně všude a uplně vždycky a je horská průvodkyně. Terezka s miminkem, ťuťu ňuňu, aneb kolik se toho dá stihnout za jeden rok. Křtinští skauti. Hanka z lesní školky. Mali a Šíma, co se věsí na Lukeho a Jardu, protože se dají. Tygrokocour vlček, prvotřídní mazel. Martinův výklad o stěně dřevostavby.
Pálení osobní tmy a odkládání břemene, které pákou převáží světlo, jež zažhne oheň. Plameny. Bubny. Zpívání. Povídání dlouho no noci.
Vyplatilo se. Světla přibývá. Ráno nádherný východ. Sluneční návrší - oranžovým sluncem ozářená tmavomodrošedá mračna. Úvaha o koupeli v jezírku, ale nakonec jen procházka zarosenou loukou.
Doma Martin uvařil indii. To se tak vrátíte po třech dnech z Prahy a hle, teplá večeře o několika chodech, víno. Loučení před Vánoci. Domácí kruh. I když se smutnou Domkou.
Moc si toho vážím. Příští rok snad už jinde. Odvaho, neodcházej.
S DŽESem jsme si letos věnovali texty. Miluju Jířu! A Pavla! A Ani a Oldu! A vlastně všechny. Lidé, kteří spolu rostou duchovně, zatímco já jsem přízemně ráda za jejich obyčejnou přítomnost. Ve Znojmě slavíme konec roku. Zpívání tezovek v kapli nám vydrželo od půlnoci do půl třetí.
Nápad, kam se vydám.
Dámský vánoční punč. Nechce se mi do Mordorrruu. Zahrada to jistí. Snad trochu rozpačité.. Ale milé.
Tak ještě zbývá Kapřík a taky Dvůr a Karlovice.
A maminka a tatínek. Dva velké důvody, proč jsem ten advent a Vánoce letos nezrušila.
Díky Petře za intervenci.
