Telatko PC..., kdybych ho nemel, zalem bych skonal...

Povidal vcera ten rozjuchany v pastor v kostele, co je to pozehnani. Sesty z deviti bodu znel: pozehnanim je rozpoznat prilezitost. A uvedomit si, ze dost casto problem = prilezitost. ( Hihi, to zni skoro jak z prirucky strategickeho planovani)
A tak me posledni vydechnuti tatinkova Aceru, i kdyz to bude znamenat znacne komplikace - dnesni neodevzdanou ulohou pocinaje, nevyvedlo az tak z miry.
I kdyz, ve skrytu duse bych si prala, aby jeho stav byl pouze projevem zasady: Pomni, abys den svatecni svetil...

V sedle

Pohledem ze sedla dostala Kostnice docela novy rozmer. Za ty dva tydny jsem ke kolu skoro prirostla.
Vychutnavam svobodu pohybu neomezena cekanim na autobus, a co je obzvlast prijemne, v noci nemusim z hlidani pesky.
A ze prsi? No a co! Vcera jsem sice o nic mene zdesene nez Z.Sverak v Obecne skole hlasila: "Kde jsou moje blatniky...?!", (presto, ze je mam) a dosla tak pouceni, ze zkratky se nevyplaci:).
Taky jsem se naucila nasedat s kolobezkovym rozjezdem prehozenim nohy, coz ve me vzbudilo temer detskou radost. A tak jsem to hned musela ukazat Polkam, jenze tehdy se ta potvora -panska stange proste nejak nadzvihla nebo co a ja malem skoncila na zemi. Na prvni opravny pokus a pak uz vzdycky to vyslo.
Jen nemuzu vychytat, jak se dobre odit, abych na Uni neprijizdela zpocena jak prasatko. Bude to chtit zrejme nejake odsavaci tilko nebo vyjet zavcas :).
Prisla jsem taky na to, proc prisla moda tech dole uplne zuzenych rifli:). No, aby se nepletly do retezu, prece:)! Zatim jsem to resila ohrnutou nohavici a podkolenkou, pozdeji jsem se nechala inspirovat cyklisty pokrocilymi a pouzivam kramlik. Jeste se nabizi si poridit takovy ten kovovy pasek, ktery se lupnutim skrouti, a nohavici tak stahne.
Odivani na kolo je vubec kapitola sama pro sebe. Cyklisti byznysmeni v obleku jako ve Vidni se tu ale nevyskytuji, nu a pani sladkova z Postrizin ze me taky nebude.
Mesto se mi vyrazne zmensilo. Najednou to na kazdy konec trva jen dest minut. A tak na ukor samoorientacniho behu podnikam objevne vypravy do vzdalenejsich ctvrti, hlavne za mistni architekturou. Nedavno jsem objevila par domu, co vypadaly jako pasivni a mely solarni panely. Jsou tu schovane skvosty modernich a zaroven moc hezkych reseni.
Dostat se z mesta je ted taky jednodussi a na trajekt se za kolo nedoplaci. Zatim jsem vyletovala jen na druhem brehu, tam co je Meersburg, ale uz si brousim zub na Schweiz a Radolfzell a... a...
No, budoucnost je stejne jako soucasnost ruzova.

Svině zlodějský

Idealismus ist die Fähigkeit, die Menschen so zu sehen, wie sie sein könnten, wenn sie nicht so wären, wie sie sind.
(Idealismus je schopnost vidět lidi takové, jakými by mohli být, kdyby nebyli, jací jsou.)

Curt Goetz

Pršelo a pršelo. Srarý dobrý skládací děštník se sušil pod věšáky s bundami a kabáty a policemi na tašky a batohy v univerzitní budově země, která nepoznala chudobu ani křivení charakterů totalitním režimem. Pršelo a pršelo..., ale děštník tam už nebyl..., možná právě proto, že pršelo.

:)

Na mou současnou adresu mi přišel dopis, že jsem bance od prosince nenahlásila změnu adresy, a že bych to měla tedy napravit. Uposlechla jsem a sjela do města. Hihi, logika není má silná stránka. Někdo v Deutsche Bank na tom bude asi podobně...

Zeugen Jehovas

Sobotní pomalé dopoledne. Sama doma. Sedím v kuchyni, kávička, prolistované noviny, hudba z rádia,... a čtu. V tom zvonek. Jdouc ke dveřím láteřím, že Thom je fakt trdlo, když si tak často zapomíná klíče. Ale koho vidí oko mé? Dva postarší, pěkně upravené usměvavé lidi. Svědkové Jehovovi. Nejdřív sjedou pohledem mé pyžamo vykukující z podžupanu a hezky z patra začnou o Jehovovi.
A já na to, že jsem křesťan jak poleno, tak že se mnou nemusí ztrácet čas.
A oni na to, jestli vím, že se v Bibli píše... a příliv citací, očekávajice, že mě svým bibleznalstvím uzemní a budou pokračovat.
Tak jsem se usmála a rozevřela Bibli na prstem založené straně. Koukám, jaká náhoda, paní citovala verš J 17,3, který jsem zrovinka před chvílí četla.
Chvíli mlčky koukali. Že by přišel otevřít někdo s rozečteným Písmem zřejmě nečekali, a tak zmírnili naléhavý tón i intenzitu. Ještě chvíli jsme povídali o Johanesovi 17, 3, biblických interpretacích, církvích a vůbec jsme si docela pěkně (ač možná až nečekaně krátce:) popovídali...

...v sadě skví se jara květ, zemský ráj...

Tři týdny v ČR utekly jako voda a byly tak naplněné, že na blog nebylo ani pomyšlení. Jsem za ně moc vděčná. Za zápis stál snad každý den. Děkuju za milá setkání, rozhovory, přenocování, akce, schůzky, obědy, doporučenou(podstrčenou) literaturu, objetí, les, jaterníky, ohně, ... ehm... mám pořád za co děkovat a citím, že výčet je zdaleka ne úplný. Jsem vděčná za to, co je a co mám! Ejchuchů!

"Live is a piece of cake!"

Teď a tady aneb hra na radostnou pomíjivost

"Priateľstvá, podobne ako rasliny, prirodzene hynú. Ľudia sa vzdiaľujú od iných svojimi záujmami a potrebami. Vo všetkom existuje určitá opotrebovanosť. Celoživotné vzťahy móžu byť krásne, sú však skutočne zriedkavé. Ak sme zažili dobré priateľstvo na niekoľko mesiacov alebo rokov, mali by sme byť vďační za čas, ktorý sme strávili spolu, a nie nariekať, že to netrvalo večne."

Ztratila jsem českou simkatru. Nebo spíš, nemohla ji ve chvatu při odjezdu z KN najít. Hned doma mi operátor věnoval zdarma novou se stejným číslem. Jenže, seznam je vtahu!
Vlastně nevím, zda to je špatně nebo dobře. Dřív jsem s každým novým kontaktem musela vymazat někoho "starého". Do mé prastaré, leč nerozbytné bellové krabičky se jich směstí jen dvěstě. Občas zajímavé rozhodování... Nezálohuji asi ze stejného důvodu z jakého nemám ráda sušené květiny...