Noční

Kam jsem to klesla. Notebook v posteli! Kdyby tady aspoň nebyla taková zima…. Urputné a tíživé přemýšlení o životě, bytí tady, budoucnosti. Hloupá televizní talkshow v teplé kuchyni ho nepřerušila a jak se zdá, hned tak ho nezaspím. Ty noci, kdy člověk nemůže spát, protože se myšlenky rojí tak rychle znám dobře. Ne však v takové frekvenci.
Tíha přemítání spočívá v množství otazníků a kdyby. Kuchařka receptů pro určité životní situace by se hodila. Pak by ji musel ilustrovat sám Dálí.
Kam se schovávají netušené filosofické seance se sebou samým v Brně? V množství práce, aktivit, vztahů, možností…?
Snad je to právě to kýžené „ono“, tady a teď - nadhled - skýtající možnost zhodnotit dosavadní běh událostí, sebe samu. Snad…
Dobrou noc.

Prkno(a), které(á) zamená(jí) svět

Lyžníci, pozor! Zatvrzelá příznivkyně sjezdového sportu a světoběžnice Češka Jana, mi tu tvrdí, že snad existuje ještě lepší sport, a to surfování. Naivní představy a snění o něm tak dostávají konkrétnější rysy. To prostě není možný, že by existovalo ještě něco lepšího než kvalitní polyžováníčko. Asi se budu muset mrknout na Hawai, k protinožcům nebo aspoň do Portugalska. Píšu si tak do seznamu „to do“ další položku.
Btw. tady se dá sice windsurfovat, ale jen v letním semestru L…

....:O!O:....

Kde je doma? Doma není "kde", ale především "s kým"!

Byl to ten slavný den, kdy k nám byl zaveden...

Kypím radostíííííí, skáču do stropu, metám kozelce. Po dlouhých 25 dnech tady mám připojení!!! Přivstala jsem si, abych zastihla před školou našeho hausmeistera a přála mu pak krásný dobrý den tak rozzářeně, že si mě podezřívavě měřil a možná přemýšlel i o tom, kde je ona tenká hranice mezi dobromyslností a lehkou debilitou. Každopádně výsledkem všeho byla lepenková krabice s tolik kýženým obsahem. Hrdina večera je Verunčin Jiřík. Za ševelení nás holčin a mojí maminky vyhrál boj se zlými okny, která nezdolně hlásila chybu. Díky!

Bez názvu

Svůj první přednáškový den jsem zhodnotila zhruba tak, že přednášejícím je rozumět. Kvalita přijmu je srovnatelná s kvalitou doma v době kdy nedávám moc pozor, což je skoro vždycky, takže to vyjde nastejno. Z nadšení kombinovaného s respektem z řeči a pověsti předmětu MPV u nás jsem briskně zapůjčila literatůru.
Nejpozitivnějším zážitkem v dnešním dni, promiňte mi tu přízemnost, byl ale jablečný štrůdl se šodóJ. Usměvavá polštinářka paní Halina Pietrak-Meiser promine. Prostě jsem se těšila, že už na tu polštinu pořádně vlítneme.
Na obálku se smlouvou na internet trpělivě čekám, těším se na ni jak dítě na Ježíška, každý den kontroluju schránku.
Ale nejvíc se těším na mamušku, ještě dvakrát se vyspinkám a bude tady.

ABP

Vím, že nejsem v IT zrovna rychlík (jemně řečeno), ale o to víc mě potěší, když přijdu na nějaký zlepšovák:). Posledním v řadě je funkce ABP (Adblock plus) v Mozille. Odblokuje to veškerou reklamu, takže na vás neskáčou úžasné nabídky letenek jen za 1Kč a nekoukají hambaté holky. Úžasné. K nalezení jest v "nástojích".

Zkoušeli jste někdy zjistit, co je uvnitř plodu platanu:)?

Po několika dnech se z dopolední mlhy vyklubalo sluníčko. Vydala jsem se na lov pracovního místa a proběhala tak celé prosvícené město – květinářství, kavárničky, … Původní job nevyšel a ani jinde se zatím nezadařilo. Zato jsem konečně našla pohledy, které jsou co k čemu, skočila do Husova muzea, objevila nádherný dům hraběte Zepellina (to je ten s tou vzducholodí), chvíli poslouchala pouliční harfenistku, obdržela program jihoněmecké filharmonie, potkala pawloniu imperialis a v antikvariátu neodolala, takže čtu Forresta Gumpa v Němčině. Budu li vytrvalá jako on, určitě něco najdu!

Střípek o menze, kuchyni a Bulharech

Vykulily jsme se právě, a to doslova..., z nejlepší menzy roku 2003. Tedy, dámy a pánové, pokud jste aspoň trochu labužníci, určitě by se vám to tu móc líbilo:). Nejen že krmě je víc než chutná, co víc, oku lahodící.. Pouze poněkud "deftig". Klucí by jistě ocenili, že si mohou "nabagrovat" tolik přílohy, kolik se jen na talíř vejde. Nevím, kam ty sopečné hory rýže a útesy bramborové kaše a dávaj, klucí jedni němečtí. Někdy je člověk svědkem opravdu komických situací:). Chutnáme nejrůznější místní speciality, jako špecle a
U nás doma, u dvanácti studentíků, máme společnou kuchyni s obří lednicí s dvanácti fochy a dvanácti skříňkami na jídlo. Obojí na klíč. To je vážně nezvyk, odemykat ledničku! Skoro jako z reklamy na hubnutí - lednička na zámek se postará o to, abyste nemlsali. Něco na tom bude:). O čistotě mám jiné představy, ale nebudu vás disgustovat zbytečně konkrétním popisem. Naše kolej situovaná v sekci Ost holt dostává svému názvu. Osazenstvo je od Německa včetně na východ. Šéfem ubikace je jeden ze tří "starousedlíků! Bulharů, kolega student právník, budoucí policista, rambič-vazbič Boris. Neodvažuju se mu odporovat. Ve sklepě, kde jak jsem se mylně domnívala, není prádelna, zřídíl svépomocí posilovnu. Takže se nám doma permanentně promenádují a sprchují bulharští svalnatci snad z celé Kostnice.

Podzim v Kostnici je naadherny. Neuveritelna paleta barev, je to mesto zelene, vlahy vzduch, Ryn je tak cisty, ze by se z neho dalo pit, plno ryb. Bodensee udrzuje teplotu. Vune listi - vsude cyklisti:). Mistnim kolorytem je ranni mlha. Pred polednem se pak vzdy vycasi a zlutoucke slunicko rozsviti neuveritelnou paletu barev v korunach stromu. Pozitek je zachumlat se do teplych svrsku, posadit se na nabrezi a pozorovat jezero, plachetnice, ptaky.
Z okna pokoje koukam do zelene, coz bylo mym odvekym snem. Takze krome asi deseti sousedu z naseho domecku, kteri pochazeji ze zemi od Nemecka na vychod vcetne, mam dva sousedy javora a jasana:).
Ucim se trpelivosti. Skola zacina az za tyden, rozvh nemame, a tak se neda ani hledat prace. Panuje poklid...

První kostnická

Dlouhých sedm dní bez internetu. Další připojení omezeno. Taková sonda závislosti. Výsledek testu: pozitivní. Zvlášť na počátku pobytu tady, kdy je každé spojení s domovem pohlazením a informace o místních poměrech nezměrně usnadňují orientaci. Skoro absťák. Žiju holt naplno kostnický život a ne virtuálně ten brněnský. Vím, že je to tak správně. Rozumu to je jasné, cit to bude ještě nějaký čas zpracovávat. Asi nejde pouze o internet, ale o celý proces spojený s novou existencí o caa 700km západněji.

Prostě a jednoduše se mi stýská... První dny jsem se tvářila na rozdíl od holek děsně hrdinsky. Zřejmě zvyk z oddílu, kdy velice často i když má vůdce „v kaťatech“, musí svou slabost překonat a být oporou všem, kdo na něj spoléhají. Předevčírem to na mě dolehlo. Nepřestává mě překvapovat, jak jsem v naznačeném kontrastu vůdce/„normální člověk“ slabá a zranitelná…

Zachumlám se do vašeho sluníčkového povlečení, každá tlapka na něm hřeje, ráno bude zasejíc dobře.