Dnes se mi do práce nechtělo obzvlášť. Nějak se mi o víkendu rozležela všechna ta špína. Jakoby část lidí zamrzla ještě v minulém režimu, klonila hrby a zavírala oči. Ale i  ti, kteří to řeší, mají taky závazky ke svým dětem a rodinám..  Zóna šedi se rozšiřuje...

No, ale nakonec z toho byl fajn den:

• Dořešena noční můra jménem zaplať si externí společnost a pak po ní předělávej několik týdnů chyby. Uff..
• Akce kanalizace: "To se, slečno magistro, naučíte." :o),
• Nájemce lichotník opraví na svůj náklad. Jup.
• Paní advokátka je normální. Týjo.
• Žalujeme družstvo. Hmm.. co už s váma chlapci a děvčata.
• Oběd se Z. Příjemné.
• Úspěch na vodárnách - sonda bude, potrubí je jejich.
• Diletant v plynárnách, aneb když selže jakýkoli pokus o komunikaci.
• Porada u šéfa (naštěstí jen jejich šéfa), který nám neporadil. Jako obyčejně :(..
• Kulišárna na stavební, ó velký to a velemocný orgán státní správy ;o).
• Přítel z nejvyššího na telefonu, odborníkem na přestupky. Haha.
• Uneseme důkazní břemeno aneb opět detektivem ve spisu.
• Akce úvěr. Bude novela zákona nebo převedou banky své akcie?
• Akce kanalizace: Done. První smlouva s akciovkou. Razítko s dvojocasáčem.

Jejej, tak smlouva o dílo na kanalizaci.
Stavební záležitosti mě hodně baví a svým způsobem fascinují, ale zjišťovat, jak fungují kanály? 
Budu ták chytrá :).

Vykašli se na hrdiny, důležitý je, aby byl hodnej," říkal mi K. a měl samozřejmě pravdu.

Jenže hrdina zlepšuje svět, angažuje se pro ostatní, jeho intelekt je ve službách dobra, má vizi a hlavně, když vítr zafouká, on páteř nezkřiví. Miluje pravdu. Má potenciál.
Inspirovat se navzájem, diskutovat, věřit v dobro, ale hlavně něco společně pro druhé dělat!
Všichni mí hrdinové byli hodní, nezneužili by mé důvěry ani slabosti, vždy připravení pomoct. Ale v téhle souvislosti znamená slovo hodný taky projevený zájem o to, co dělám, co si myslím, citím, potřebuju. Zeptat se, zajímat se, ozvat se, být přítomen, sdílet činnost, zkusit se vcítit, pohladit. Zajímavé je, že ti hodní většinou nejsou hrdinové.
 

Mé představy o tom, co je možné a co je reálné, se občas i ve věcech zásádních značně rozcházejí a nahlédnutí reality bývá  bolestné.

Tentokrát je to ale důvod k úlevě a mírné radosti.
( I když ten požadavek vlastní dokonalosti je stále nějak přítomný.. :)

Právník prostě NEMŮŽE vědět všecko. Nejde-li o notorietu. Obzvlášť, má-li jen pár let od konce studia. V této, jako ostatně každé vyspělé, zemi je normami pořízeno snad všechnóóó konání i nekonání lidské i nelidské.
Pokud dostanete na svou otázku od právníka okamžitou suverénní odpověď, setkali jste se
a) s někým, kdo se s podobným případem v praxi již setkal
b) nebo prostě s někým kdo v daném právním odvětví dělá nebo dělal denně
c)  ale taky velmi často s někým, kdo odpověď neví nebo aspoň ne jistě, ale klidně vám bude tvrdit opak a svým sebejistým vystupováním vás uvede v pocit bezpečí, že jste v dobrých rukou. No a pak ty následky..   

Za těch pár měsíců  mi komplikovalo profesní každodennost už tolik zpackanců, slepenců a do očí bijících chyb renomovaných advokátních kanceláří a poradenských společností, že si říkám, že pečlivý přístup a selský rozum jsou víc než co jiného.
Za těch pár měsíců taky proběhlo nemálo debat s výsledkem - co právník, to názor. A též jsem byla svědkem neznalosti těch, kteří by vzhledem ke svým zkušenostem znát  konkrétní úpravy mohli a měli, ale z hlavy neznali.

Takže stále platí, "podívám se vám. " :-)

Poslouchám Xindla a fakt se mi to líbí.
...
Asi bych i raději, aby se mi to nelíbilo, ale co už.
...
Po dlouhé době autenticita a obsah.