pátek 27. března 2009

Nesnesitelná lehkost..

Kdo jsem a proč?
...
...
...
Kdo jsem, vymezují ony..
...
...
Zdá se, že bez nich nejsem nic...
...
...
Bez nich by mi nebylo dopřáno mluvit, myslet, rozvíjet se.
Robinson beze jména a minulosti, bezchybně fungující shluk buněk, tkání...

Vztahy.
Nebylo by díky komu, kvůli komu, nebylo by proč.

Budu se snažit.

čtvrtek 26. března 2009

Aplikovaná estetika (zaostřeno na muže)

Kampaň pod názvem: "I skautka je žena a chce se tak cítit" za úpravu střihu i celkového vzhledu dámské skautské košile, jejíž těžiště se postupem času přesunulo k prosazování femininějšího způsobu odívání skautek celkově, bychom vzhledem k nepopiratelným positivním změnám mohly pozvolna uzavřít.

Ovšem. Jako žena, jež trvá na rovnoprávnosti mezi pohlavími nemohu nechat bez povšimnutí "naše" muže.
Inu, v prvé řadě by to chtělo BARVY, pánové!
Barvy, které vás projasní, barvy jako věčné sbohem reziduím z ostýchavé puberty.
Barvy!
Černým, šedým, béžovým a dalším nijakým barvám odzvonilo! Sepraná tmavě modrá, zelená a khaki možná jako tradiční arzenál kurzovních triček, ale jinak..?

(Původně to neměla být reklama na JUN, ale právě mi napadlo, že i tam, byste si nějaké pěkně barevné tričko, nejlépe v kombinaci či s chytrým zajímavým potiskem mohli pořídit.)

Z průzkumů agentury 'Sten' pak vyplývá, že 'barevní' muži jsou ve více procentech případů zadaní nebo jsou považováni za atraktivní a vyrovnané. Oproti tomu u 'šedých' mužů bylo zjištěno, že působí nejistě a méně zdravě. Když nezaujme obal, zřídka dochází k průzkumu jádra.
Barvy očím lahodí. A když nevíte, jak to poladit, nechte si poradit.

středa 25. března 2009

Ehm... aneb k o odhalování

Poslední dobou je populární debata o míře odhalování soukromí na internetu, resp. sociálních sítích a s ním spojených rizicích. Vnímám to jako podnětné téma pro práci každého, kdo se zabývá výchovou.

(pozn. dnes 26.3. jsem narazila na zajímavý dokument ilustrující tento fenomén v USA, kde MySpace a Facebook apod. už nějakou chvíli frčí a až mi běhal mráz po zádech, brr..)

Na to konto se mi učaroval článek Štěpána Hájka o možnostech facebooku pro seniory.

A když si tak po sobě čtu ty poslední příspěvky, začínám být paranoidní jako V. s Picasou :) a říkám si, kdo to na mě asi vyhrabe, až budu za těch sedmnáct let kandidovat ;).

úterý 24. března 2009

Volný proud

Dnes jsem si udělala radost 2l jablečného juice, obědem u P. a krátkou návštěvou antikvariátu, i když neměli to, co jsem hledala.
Od paní v knihařství jsem se nechala přesvědčit, že na diplomku se hodí přeci jen nějaká tlumenější barva. Když mě se ta listová zeleň tolik líbila! Anebo oranžová. A tak nevím, zda jsem udělala dobře, zda tam nemám ještě zavolat...
Griliášová trubička do ubrousku měla být taky pro radost, ale to uvnitř, co vypadalo jako šlehačka byl velmi nedobrý krém, takže jsem ho vzdor vzoru dětem na zastávce vypreparovala do koše.
Cestou jsem přemýšlela, co mi tak neskutečně iritovalo na hrdince Poppy ve filmu Happy-Go-Lucky.
Na našem ošklivém sídlišti jsem pozorovala chvíli dokonale poladěnou slečnu na umělohmotových jehlách se zaručeně značkovou kabelkou a napadlo mě, na co si tu vlastně všichni hrajem.
Kdybyste někdo potřebovali pomoct z deprese, tak se ozvěte, zjistila jsem, že pro mě je to skvělá terapie, pomáhat někomu, komu je hůř.
Už mi z toho sezení tady hrabinká.
Chtěla bych ujet někam daleko nebo aspoň vylézt na pivovarský komín.
A nezakončím positivně, protože by to bylo málo beatnické...

pondělí 23. března 2009

Vzpomínka na zabijačku

"... a to už jsem míchačkou kverlala krev, aby se nesrazila, pak i druhou rukou, oběma rukama současně jsem tepala do kouřící krásné krve, pan Myclík s pomocníkem, kočím panem Martinem, navalili prase do necek a lili na ně vřelou vodu ze džberů, a já jsem si musela vyhrnout rukávy a rozpřaženýma prstama protřepávat chladnoucí krev.
...
Nastavila jsem džber a vyvalil se tam celý krásný pajšl, ta symfonie mokrých barev a tvarů, nic mne neuvádělo tak v nadšení jako světle červené vepřové plíce, krásně vzduté jak mechová guma, nic není tak vášnivé v barvě jako tmavohnědá barva jater, zdobená smaragdem žluče, jak mračna před bouří, jak něžné beránky, zrovna tak se táhne podle střev hrudkovité plsní sádlo, žluté jak rozkapaná svíce, jak včelí vosk. I ten hrtan je sestavený z modrých a světle červených kroužků jako trubice barevného vysavače. A když jsme vyvalili tu krásu na vál, pan Myclík vzal nůž, nabrousil si vocílku a pak odřezával tu kousek ještě teplého masíčka, tu kousky jater, tu celou ledvinku a půl sleziny, a já jsem nastavila veliký kastrol s osmaženou cibulkou a zastrčila ty kousky prasete do trouby, když napřed jsem to pečlivě osolila a opepřila, aby zabíjačkový guláš byl k poledni.
...
Pan Myclík byl jediný řezník, kterému jsem musela koření zalít vřelou vodou, protože, jak říkal, a já jsem to velice hmatově chápala, nastává vetší rozptyl a jemnost těch vůní, a pak přidal máčenou buchtu a znovu vše promísil mocnými dlaněmi a prsty protřepal a promíchal, pak stáhl z obou dlaní prejt, hrábl do něj, ochutnal, díval se do stropu a byl té chvíle krásný jako básník, hleděl do stropu ve vytržení a opakoval si: pepř, sůl, zázvor, dymián, buchta, česnek, když si přeříkal tu řeznickou střelnou modlitbičku, hrábl do prejtu a nabídl mi, na prst jsem si vzala do úst a chutnala, dívala jsem se také do stropu a očima plnýma vepřového vytržení jsem rozvírala a na jazyku chutnala paví chvost všech těch vůní, a pak jsem přikývla, že jako panímáma schvaluji chuťový rejstřík a nic nebrání tomu, aby se začaly dělat jaternice."

neděle 22. března 2009

V pauze

Tak jsem byla venku zkontrolovat jaro a řeknu vám, jen tři nesměle vyhlížející jaterníky... Včera u řeky byly i sněženky. Jo, je to halt víc na jihu :). Tož jsem si kousek toho jara, co ještě není, přinesla z květinářství.

Malé radosti...

sobota 21. března 2009

O správných rozhodnutích

Udělali jste někdy rozhodnutí, které bylo správné, to nejsprávnější možné, které s sebou ale neslo, že jste přišli o něco krásného a pohltil vás čirý smutek?

Trochu jako scéna z romantického filmu,že. (Představuju si nějaký z těch chytřejších, ale na tom až tak nesejde.) Jak já jim vždycky fandila! Hrdinně se vzdali svého blaha ve prospěch pravdy, ve prospěch štěstí toho druhého i štěstí svého, jež v té hrdinné chvíli bylo nedohledné, pokud vůbec nějaké.
Vždycky jsem jim fandila, ale nedokázala jsem se plně vžít do slzavých rozpoložení, která nadcházela. Možná proto, že nejpozději za hodinu čtyřicet následoval happy ende, možná proto, že v životě to přece chodí jinak než ve filmu...

Život je romantický film. Ale dá dost práce být hrdinou a ne poserou.

pátek 20. března 2009

NO NO, no no NO NO, no no NO NO, no NO tech-no li-mit..

Humor okolností mého bytí zdá býti v posledním týdnu poměrně sarkastickým.
A když ony takhle, tak já taky tak, řekl si ve mně polospící recesista. Organizuju si tedy pro sebe ode dneška spontánní zábavu.. Hra na to, co chci a nechci. Učím se říkat ne.

Styl ponechám laskavý stejně jako smýšlení. Jen, budu myslet víc na sebe. Vypadá to sice dobře, když se snažím vždy vyjít vstříc, ale...

..chci se naučit rozeznávat osobní priority a to, co opravdu chci
..nechci hrát dál sebeubohou hru o přízeň pod tíhou ústupků.

Dnes jsem vítěz. A podle hesla miluj bližního svého jako sebe samého to vypadá na výhru i pro okolí.

čtvrtek 19. března 2009

Today's mood

Raindrops keep fallin on my head
And just like the guy whose feet are too big for his bed
Nothin seems to fit
Those raindrops are fallin on my head, they keep fallin

But theres one thing I know
The blues they send to meet me wont defeat me
It wont be long till happiness steps up to greet me

středa 18. března 2009

Žiju

Ano, je to tak. A v sítích virtuálních jsem trávila času pramalinko. Za což se chválím. Realita je dost výživná sama o sobě...
Zjistila, jsem, že i ti, co jsou daleko, můžou být blízko, když se chce. Čas strávený spolu nemůže nahradit žádné telepřibližovadlo. (A Bystrc ani Brno nejsou vůbec tak daleko, jak jsem si myslela, tak vám to chci taky říct.)

Inu, a co že dělám? Nebude to znít poeticky, ale což. Přibližně od Nového roku sedím od rána do večera na zadku tady na téhle židli nebo tam na té své ve studovně mezi spolutrpiteli. V lednu a únoru jsem do sebe soukala zákony. V únoru a březnu jsem schizofrenní: badatel, čtenář, spisovatel, hledač světové pravdy, spasitel, pochybovač a znovu spisovatel, prostě student, co chce v minimu času sesmolit diplomku s tématem neempirickým, za kterou by se nemusel stydět úplně moc. Písmenka přibývají zatraceně pomalu... No, ale když to stihnu, budu do sebe v dubnu a květnu tlačit zasejíc zákony. Kdo zná můj postoj k právu, ví, že to nejsou uplně radostné vyhlídky, ha-ú. Ale kdo mě zná víc, nepochybuje, že si i na větším srabu vždycky dokážu najít pozitivní stránky.

Má velká love nature se letos ukázala ve všech bílých krásách. Zkoulovaná, promočená, zasypaná, utahaná, s puchýřem na patě, ale šťastná jako už dlouho ne jsem žasla a žasla a když to jen šlo, byla jsem venku v kopcích.

A zároveň to byl to čas, kdy jsem si připadala jako princezna. Opravdová.