pondělí 31. července 2017

Dostala jsem darem rybník

Prostě jen tak.
Nebo snad k 1. výročí tady.

Před tím mi nějak unikal. Vlastně za to může ta zatracená prázdninová výluka, kterou si nakonec nemůžu vynachválit, neb jsem díky ní znovu objevila, že nohy na pedálech a vítr ve vlasech jsou jednou z nejlepších věcí v životě. (Pravidelný čtenář se může těšit na příspěvek z domácī filosofie Život je jako cyklojízda)
A dovezly mě ke břehu lemovanému divokou mátou. 

Při slunka západu ho mám jen pro sebe. A plavky se sem nehodí.. 
Když dorazím později, je na hladině měsíční odraz. 
A jednou taky zatoulané káče.

Je to jen malá odbočka z trasy. Očista a odměna k zakončení dne. 

Chvíle, kdy je člověk ve svém těle přítomný tak nějak vědoměji než jindy. 

Děkuji.

sobota 29. července 2017

Malé velké zázraky

Tak si přijedu po pěti dnech domů a ejhle, nějaký dobrodinec mi posekal trávu?! A kopřivovo bodlákový prales.
Pěkňounce a hlavně i na špatně dostupných mīstech.

Sny se plní.
Vybavuji si, jak jsem mamince kdysi tvrdila, že chci žít na malé vsi, kde se lidi budou znát a budou si pomáhat.
Smála se mé naivitě. V tom sídlištním bytě.



středa 26. července 2017

Verš na den

Jak vidíte, nezmocnilo se vás pokušení, které by pro lidi nebylo běžné. Ale Bůh je věrný! Nedovolí, abyste byli pokoušeni nad své možnosti; uprostřed zkoušky vám poskytne východisko, abyste mohli obstát.

1 Korintským 10:13, B21

úterý 25. července 2017

Dnešní verš

Zkoumej mě, Bože, a poznej srdce mé, poznej mé myšlenky, jen mě vyzkoušej! Zjisti, zda držím se cesty škodlivé, a cestou věčnosti mě veď!


Žalm 139:23‭-‬24, B21

středa 19. července 2017

Brno. Brzy ráno.

Stařičký manželský pár v tramvaji.
Cestou ze schodů při vystupování se jemu vysype taška pod ní do kolejiště.
Ve vteřině přiskakuje nejméně šest sbīrajících rukou.
Po deseti vteřinách je obsah tašky na svém místě.
Snad nic neobvyklého.
Ale, není to málo.
Tak nějak mě to dojalo.

Pánovi mohlo být stejně jako tatīnkovi.