V P.

Dává smysl nedojíždět. Dává smysl nepracovat o samotě. Nakonec i nebydlet o samotě.
Ulevilo se mi.

Ale taky se mi stýská. Moc.. Otevřít dveře a cítit les, vidět hvězdy, cítit křoupání sněhu pod nohama cestou pro dřevo, slyšet ticho, dostávat darem živé obrazy srnek, dravců, ježků, tisíců květů, stromů padlých po bouřce přes cestu. Tolik krásy nemůže nikdy nikdo vymyslet! Koukat do krajiny z koňského hřbetu. Koupat se v noci v rybníce. Jezdit do obchodu na kole. Koukat do ohně - dlouho. Stýská se mi. Mít své místo. A spousty svých malých míst v přírodě v okolí. Mít domov. A sousedy, kteří i když jsou fyzicky kilometry daleko, tak lidsky jsou blízko, a je úplně jedno, jestli mají výšku, střední nebo základku..

P. umí být krásná a máme spolu dohodu, že budujeme hezký vztah. Ale je nepochopitelně nepotřebně veliká, anonymní a drahá. Po několika měsících se tu cítím pořád jako na delším výletě.

Lesní tvorové a tak podobně

9/2017 Vylezu na stoličku a otevřu střešní okno v kuchyni. Koukám. A na mě kouká houba. Bedlisko jako chlapské dlanisko. Budoucí oběď.

10/2017 Na den mých narozenin. Přijdu domů lesem. Nad střechami se vznáší mlha. Měsíc svítí jasně. A na hřebeni kůlny, těsně na krajíčku sedí kachna.  Kachna?! Nehýbe se. Počkat..  Na jiné střeše sedí sádroví čápi, to se ví. Ale kachna? Na střeše paní Šmardové? Surreálný obraz. Působí to mysticky. Znamení? Nebo dárek :)?
Sádrová není - ráno už tam nebyla. Záhada. Kachny tu nikdo nechová.

4/2018 Ve střeše něco žije. V noci to dělá to rámus.

5/2018 Čekám na mravence, jako loni. To si udělali dálnici od vchodových dveří do koupelny a než jsem stačila nastudovat způsoby přírodního přesměrovávání mravenčích dopravních tahů, přesměrovali se sami.

5/2018 Tak vůbec nejhorší je, když někde něco chcípne a začne to zapáchat a vy nevíte kde a co to je. Hledáte, hledáte a ono nic. Letos je to koupelna. Asi rejsek nebo malá myška.

6/2018 Kočky se porvaly. Hrozně u toho křičely. Chodí sem teď bílá. Vidím nejmíň půl Radovana.

6/2018 Ráno větrám. Koukám střešním oknem do kopce lesa vzadu. A na mě kouká srnka. Krásnýma hlubokýma černýma očima. Má legračně velké uši, srst kolem čumáku černou. Chvíli kouká a pak si dál pochutnává na listech zplanělé jabloně, při pokusech o jejich nahmátnutí tlamičkou jí znova ujíždí nohy ze svahu.

7/2018 Mravenci letos nepřišli.

Loučení

Chytálky mé milované, loučím se.

Takový rozchod to vlastně je. Miluju to tu moc, jinak a snad ještě víc než na začátku, ale vím, že mi to tu už neprospívá...
Musím zpět, učit se, jak se žije s lidmi.
Přesto je to těžké loučení.
Třeba se jednou vrátím. A třeba taky ne.
Třeba do jiných chytálek, jisto jistě už ne sama.

Samota tady mě hodně naučila.
Darovaný čas to tu byl. A je. Děkuju na stokrát.
Čas být nerušeně se sebou.
Čas být s Hospodinem.
Na Nový rok 2018 vyvrcholení jedné velké zápletky. A následný prostor pro zásadní životní rozuzlení. 
Od nového roku jsem prožívala velké změny. Tuny strachu, kterým bylo obloženo mé srdce jako betonem, začaly pozvolna pukat. Ty nejhlubší strachy spojené s přijetím sebe sama. Ty nejhlubší strachy bránící toužené blízkosti.
Každý týden přicházelo nové a nové prožité poznání. Uvědomovala jsem si to a nestačila se divit. Vděčnost. I když hodně poctivé a nikoli bezbolestné reflektivní práce za tím bylo. A je.
Začala jsem cítit, že nastává čas zvednout kotvy. Současně jsem nechtěla. Nechtěla jsem přerušit tenhle úzdravný proces, který do teď nebere konce - wow, a byla přesvědčená, že je vázaný na prostor, který tu mám.

Je čas.
Nebo spíš, jako obvykle, pár minut, dní a měsíců po deadlinu :).
Úzdravný proces není závislý na Ch. Je to na mě.

Takže, už žádné strachy a žádné lpění. Zůstávají přání.
Buď vůle Tvá!
Tra - dá.

A kdo mi tu pomáhal a komu děkuji:

• teta, jediná z rodiny mě podpořila v úmyslu se sem přestěhovat a vážně nemocná krátce před smrtí mě navštívila
• místní, Ani, zvlášť Mi+Mi a pan Bí., Radek+Bo., Petr
• Pernicovi a Matoulci z CA v Brně
• Hančíci, Ludvíci a Veveričky a další lidé ze sboru v T.
• všichni, pro které Ch. nebyly daleko a přij(ížď)eli, zvlášť Bo.+Pa.
• drazí na telefonu, speciální poděkování patří Ji.
• Jí., který pro mě hrál a posílal nahrávky, když mi bylo nejhůř, aniž to věděl
• blízcí v Brně
• blízcí v Praze - B. a T.

a dál

• Byron Katie, kterou jsem hodně poslouchávala v prvním roce,
• Eckhardt Tolle, kterého jsem četla a poslouchala dokola loni v létě,
• T. Trobemu za knihu Probouzení zranitelnosti.

Tak jde čas

Dát si po impru pivo. Velké.
Nechat Modrinku v T.
Jít zase nočním zamrzlým lesem.
Slyšet ho.
Najít ve schránce pohled ze Stockolmu a žhnoucí Indie.

Děkuju.

Z Joba

"On zná mé cesty i mé zastávky; ukážu se jako zlato, až mě vyzkouší. Má noha se přidržela jeho šlépějí, sledoval jsem jeho cestu, nesešel jsem z ní. Nevzdálil jsem se příkazům jeho rtů, v nitru jsem uchovával výroky jeho úst."
Jób 23:10-12, překlad B21

Praha

Samota ve velkém městě nedává smysl.
Bolí mnohem víc než v Ch.

but with actions