Malé radosti

Vyrážím na Zelný trh na nákup.
Hokajdó, brambory, cibule, ..., řepu máme, snad nějaké bylinky. Bude se zapékat.
A budu se pokoušet o svůj první hovězí vývar. Silný právě tak, aby zahřál listopadem zkřehlou duši :).

Jen košík mi chybí. Ale co už.

Horalové

 Těšení  a vzpomínání na Tatry (Belanky/ Vysoké 2010).

Kavárenským povalečem

Caffé del Sagiio. Tak tady jsme se nechali rozmazlovat. Káva výtečná. Majitel je šestý v mistrovství světa v přípravě kávy. Atmosféra a la 20´s, 30´s. Obsluha velmi pozorná. No nabídl vám někdy číšník deku, když si všiml, že je vám chladno :)? 

Příště se prý bude mlsat v obnovené prvorepublikové funkcionalisticko-interiérové Kolbabově kavárně a cukrárně.

Era, skromnější sestřenka Tugenhadtky, stále nedobyta. Raději opouštím od vysokých očekávání. Interiér bude jistě skvostný, ale reference zkušebního provozu zatím vypovídají o kávě servírovné bez vody a hudbě z rádia...

bez názvu

Dva roky po škole.
Co rok, jiné zaměstnání. Ani jedno nebylo z těch, co bych opravdu chtěla a dlouhodobě mohla dělat. U toho druhého jsem to věděla dopředu. Občas jsem propadala pocitu marnosti a plýtvání časem svého mladého života, ale nakonec se vždycky našlo dobré oddůvodnění toho, proč jsem tam, kde právě jsem.
 V obou zaměstnáních jsem musela spolupracovat s poměrně velkým počtem agend a kolegů různého pracovního zařazení, vzdělání, letory a charakteru a s ještě pestřejšími klienty. V prvním zaměstnání jsem si sáhla na osobní dno, ale taky mnoho pochopila o lidech. V druhém jsem prožila, jaká je daň demokratického zřízení a pochopila hodně o těch, kterým je propůjčena moc.
A taky o sobě. No jejej :).
Inu, zážitek nemusí být pozitivní, hlavně, že je silný. Cítím se posílená, zvláštním způsobem. Jako bych  pracovala o mnoho déle než dva roky a vystřídala nesčetně míst. Vhled do velkého malého světa. Zranitelná, ale žádné ořezávátko. Stále se svými ideály.
 Mávám tedy této cestě na zkušenou a těším se na svůj malý velký svět.

Pour feliciter

Už pár let se mi nepodařilo vyrobit vlastnoruční novoroční přání..
Letos tomu nebude jinak a dokonce vám do nového roku popřeju to samé, co mi přála Ju. a mě se to moc líbilo a nadchlo. Takže letos především:

Hodně dobrodružství! (dobrého družství)

Poslední den v roce..

Poslední den v roce.Kamna. Čaj.
Lidová tvořivost. Soláň. Sněžnice. Sníííh!!!!! Cesta. Povídání. Pohoda. Kopečky. Přespání v nenalezeném seníku. Zima. Čelovky. Večerní shlédnutí do kraje.
Pohoda. Nadšení. Radost.
Voda z pod ledu. Specialita od Juli. Kadibouda. Kytara. Pohoda. Teplo. Teploučko. Sdílení. Milo.
A hodně, hodně zázvoru navrch:)
Děkuji!

Brene Brown

Nevím proč, myslela jsem u tohoto projevu především na mé blízké nezadané. A ve mně to teda taky pěkně rezonovalo..

 Brene Brown studies human connection - our ability to empathize, belong, love. In a poignant, funny talk at TEDxHouston, she shares a deep insight from her research, one that sent her on a personal quest to know herself as well as to understand humanity.