sobota 29. dubna 2017

Chytálky

V Ch. mají lidi buď Boha nebo flašku..

pondělí 17. dubna 2017

Život je jako autostop

Miluju autostop.
Občas skrze něj ověřuju, že svět funguje, jak má. Vždycky, když se pro něj rozhodnu, dostanu se tam, kam potřebuju. Nikoli vždy tam, kam chci.
   
Na začátku je potřeba pár důležitých věcí rozmyslet a zařídit se podle nich. Ale jeho krása spočívá v tom, že pak už je to jízda, intuice, flow, změna, dobrodružství, .. Ke komu ano a ke komu ne, nelpět na původním plánu a improvizovat. Nechat se pozvat na čaj od průvodce pouští nebo strávit báječný večer s novými přáteli a přespat u nich. Přijmout, že se o vás chce někdo postarat a nechat se zavézt dál než měl řidič původně v plánu. Jindy si trvat na tom, kde přesně vystoupit.  
Nelpět na původním plánu. A ono to vždycky nějak půjde. Jen někdy je třeba výrazně víc trpělivosti....

A hlavně, je potřeba tomu věřit.
Jestli chcete stopovat, tak tu víru si nesmíte nikdy(!) nechat vzít, i když někde zůstanete trčet. A komu se to nestalo, že. A to třeba i na dlouho.

Život je jako autostop.

...
...
...
..
.
.
.
..
...
...
...

Nedostáváme to, co chceme, dostáváme to, co potřebujeme.

Volně podle paní Elizabeth Kübler-Ross z knihy Světlo na konci tunelu.

 E.K-R. byla americká psychiatryně, která věnovala svůj život práci s terminálně nemocnými pacienty. Všichni studenti psychologických oborů se učí jí definovaná stádia umírání resp. truchlení resp. obtížných životních situací. Ve své době (zemřela v roce 2004) prolomila tabu a otevřela diskusi o smrti.
Pro mě tedy spíš diskusi o životě a autostopu.




pondělí 3. dubna 2017

Nenechám si všechno líbit. Tak.

'Copak si člověk musí nechat všechno líbit i od sebe sama? Nemůže se stát silnějším než je jeho vlastní strach?'
E.Frankl