Horalové

 Těšení  a vzpomínání na Tatry (Belanky/ Vysoké 2010).

Kavárenským povalečem

Caffé del Sagiio. Tak tady jsme se nechali rozmazlovat. Káva výtečná. Majitel je šestý v mistrovství světa v přípravě kávy. Atmosféra a la 20´s, 30´s. Obsluha velmi pozorná. No nabídl vám někdy číšník deku, když si všiml, že je vám chladno :)? 

Příště se prý bude mlsat v obnovené prvorepublikové funkcionalisticko-interiérové Kolbabově kavárně a cukrárně.

Era, skromnější sestřenka Tugenhadtky, stále nedobyta. Raději opouštím od vysokých očekávání. Interiér bude jistě skvostný, ale reference zkušebního provozu zatím vypovídají o kávě servírovné bez vody a hudbě z rádia...

bez názvu

Dva roky po škole.
Co rok, jiné zaměstnání. Ani jedno nebylo z těch, co bych opravdu chtěla a dlouhodobě mohla dělat. U toho druhého jsem to věděla dopředu. Občas jsem propadala pocitu marnosti a plýtvání časem svého mladého života, ale nakonec se vždycky našlo dobré oddůvodnění toho, proč jsem tam, kde právě jsem.
 V obou zaměstnáních jsem musela spolupracovat s poměrně velkým počtem agend a kolegů různého pracovního zařazení, vzdělání, letory a charakteru a s ještě pestřejšími klienty. V prvním zaměstnání jsem si sáhla na osobní dno, ale taky mnoho pochopila o lidech. V druhém jsem prožila, jaká je daň demokratického zřízení a pochopila hodně o těch, kterým je propůjčena moc.
A taky o sobě. No jejej :).
Inu, zážitek nemusí být pozitivní, hlavně, že je silný. Cítím se posílená, zvláštním způsobem. Jako bych  pracovala o mnoho déle než dva roky a vystřídala nesčetně míst. Vhled do velkého malého světa. Zranitelná, ale žádné ořezávátko. Stále se svými ideály.
 Mávám tedy této cestě na zkušenou a těším se na svůj malý velký svět.