Host do domu

O velikonoční návštěvě platilo bezezbytku "host do domu, Bůh do domu". Nápad se zapisováním do expedičního deníku zapadl stejně rychle jako protikuřácký zákon v PSČR, a tak nezbývá než spoustu báječných chvil a padlých glos při pobytu se dvěma bratry a sestrami v nekuřácké Kostnici shrnout suše v pár řádcích.
Působení návštěvníků by se dalo dělit na zážitky poznávací, debatní (viz Bůh do domu), nákupní a kulinářské.
Jedním z nejlepších debatních byla beze sporu návštěva-nenávštěva termálů po promočeném dni. Tuhle ještě musíme dokončit...
Výňatek z menu uvádím zejména pro mlsné jazýčky a potenciální návštěvní váhavce: sýrové špecle, bavorské preclíčky, metr piv. O švýcarském dni se po výletování kouzelnými Stein am Rhein, Schafhausenem a Rýnskými vodopády podával vogelsalat, rolky v tomatě s mléčnou rýží a nejvíc nejlepší kuchařský počin přátel Andreiny a Roberta z Wintherthuru (ano, to jsou ti, co nás minule ubytovali v deseti) je velmi prostě znějící pečené jablko.
S "náčelníkem" se dá bezva rošťačit a popichovat. Přesto odmítám nálepku levicového intelektuála a nechat se vytočit na téma modloslužebníci vs. kacíři.
Jojo, vztahy chtějí spoustu tolerance, šlo mi často hlavou, ale té "Lásky" plné. A to prosím, i když vrány nevzlétnou, švarcvaldská šunka zůstane v lednici a Jirka jede do Ruska...
Velké díky moravské i pražské sekci, tohle mi teda fakt scházelo :)).

Bicykel dorazil

Do školy i do úřadu
na kole, na kole, na kole,
krásné vpředu, krásné vzadu,
na kole, na kole, na kole.
Navštěvují tety, strýce,
na kole, na kole, na kole,
z radnice do porodnice
na kole polabanka Polabím se řítí,
Polabané křičí: chci tě lásko míti,
na kole polabanka Polabím se řítí,
Polabané křičí: chci tě míti.

(Polabanky, Uhlíř a Svěrák)

...radostí bez sebe notuji a těším se na jízdy po městě jako z Postřižin či z reklamy na Poděbradku. Jen namontovat košíček. Za doručení vřele děkuji zejména rodině Nimrichterově a drahým rodičům.
A teto z Orlických hor, vždycky, když si tuhle zpívám, vzpomenu si na Tebe a mestečko v Polabíčku :).

Recyklační povzdech

Někteří nejmenovaní se mi posmívají, že málo použité ubrousky schovávám do kapes a pak do nich smrkám a že stříhám jednostanně použitý papír na poznámkové lístečky a tak vůbec. S Thomem vedu spor o tom, zda naše kolejní domácnost potřebuje opravdu nutně trojvrstvý toaleťák. Nu, a tak jsem byla nadmíru potěšena, když jsem dnes otevřela nově zakoupený čaj...



Takže dokud nebudu šít záclony ze slupek od párků jako lakomá Barka, lasst mich in Ruhe, bitte.

Velikonoční message z koupelny

Jako jindy hýří elánem. Blonďatý andílek s 5O% podílem čertíka. Odmalinka ví, co je to dělat psí kukadla, kdy, na koho a hlavně proč. Sofie. Každý by poznal, že dnes večeřela špagety. Klapačka s bolognskýma "fousama" jí jede. Činnost, s níž oddaluje ukládání do postele, by se dala nazvat umem.
"Tak, vyčůrat, vysvlíkat, sprchovat! Šup" Slovu šup, rozumí, ačkoli se s překladem nenamáhám.
K mému údivu stáhne kalhoty aniž by rozepla zip, knoflík ba pásek a usadí se na záchodovém trůnu. Rozzářený úsměv směrem ke mně.
"Koukám, že si to nemusíš ani, jak se to jenom řekne... no.., to co se dělá s kalhotama, jejda.." Naznačuju pohybem.
"Rozepínat?"
"Jo, přesně, rozepínat! " Špatnej němčinářskej den... "A splachovat bude kdo?!"
"A jo!" Úsměv od ucha k uchu.
"No, ty kalhoty už si neoblíkej, když jdeš do sprchy." Měníme pozice, sklápím prkýnko a polousedám na záchodovou desku.
"No, to mi jedna holka takle zatahala za kalhoty v nábu a spadly mi i s kalhotkama, hihi..hi." Mírné uzardění, zdvižená ramínka, úklona hlavy do strany, protočení se na patě. "A byli tam i kluci. A ZROVNA v nábu!(im Reli)"
"Tak už neprndej, prndo... triko dolů... vasilo..."
Přemýšlím: To by v Čechách zřejmě neprošlo, že by, jako tady, bylo nedílnou součástí vyučování náboženství. "A co se tak třeba učíte v náboženství?"
"No, různý věci o Bohu a Ježíši Kristu, vzkříšení, z mrtvých vstání a tak." Na chvíli se zamyslí, "jo a taky že Ježíš umřel, aby zachránil všechny, za Katarínu umřel, za mamku, za tebe, za mě..." Krátce se zamyslí a nadšeně sděluje: "Hej počkat..., taky za mě, to je fakt cool!"

Konečně nahatá, nastoupená ve vaně. Sklouznu pohledem dolů, abych pustila sprchu a..
"Dneska se budu sprchovat v ponožkách, stejně už potřebujou vyprat!"

V zajetí jazyků

"Osvojení si nového jazyka nás může přimět, abychom mysleli nezvyklými, neobvyklými způsoby. Nepřeložitelné rozdíly mezi jazyky navozují otázku, zda lingvistické rozdíly jsou způsobeny různými způsoby vidění světa nebo naopak lingvistické rozdíly vedou k rozdílné percepci? Jsme do jisté míry "vězni" našeho jazyka?"

Píše M. Večeřa v Sociologii práva. Ó, jak hluboce se pan profesor dotýká, toho, co je mi denním chlebem...

Není-liš pravda?

"... Uprostřed velkoměsta se u kafe nebo piva dá nihilisticky žvanit o tom, že nic nemá smysl a nebo arogantně tvrdit, že vše okolo nás je tu jen pro uspokojení člověka - ale tváří v tvář kráse korun stromů, jemného mechu či rozeklaných skal pod nekonečnou hloubkou hvězdného nebe už to nejde. Údiv a radost z krásy a složitosti námi nestvořeného světa je jedním z pilířů duchovního růstu. ..."

Jak píše pěkně Hříbek - Klápště, P. a kolektiv v Přírodě kolem nás aneb metodice k nové stezce.

Do vybavy!

Ano, stalo se to. Me nove struhadlo je prvni z vlastnich penez porizena vec do vybavy. Pokud nepocitam hrnec, ktery jsem pred odjezdem dostala a podobne, odecteme li nekolik kusu prosteradel, o kterych maminka k memu udivu v mych asi 13 letech prohlasila (a branila je statecne telem kratce pred tim, nez mely byt nevratne obaveny jako zavesy do klubovny), ze jsou preci do vybavy. Je to ctyrboky skoro jehlan, misto spice ma pekne zlute madlo.

No uznejte, da se zit bez dusene mrkve? (Po vsech nudlich a ryzich, ktery kolejnik to nezna, ze..., proste prijde chut na pohadku "mladi")

Jak se neda verit bateriim a elektronice

aneb jak jsme (ne)podnikli autovylet do Lindau a Basileje. Elektronicka komunikace je, holt, osemetna. A tak se stane, ze se domluvite - pro obe strany jednoznacne - na cili vyletu, navzajem se povzbudite ve vyhledavani informaci o pamatkach a zajimavostech mesta a dalsiho dne rano pri srazu se zjisti, ze jedna polovina posadky jede na vylet do Lindau a druha "jede" do Basileje. Ani jsme se nemuseli prit, kam tedy, protoze autobaterka to rozhodla bez nas. Sprrroste jsem si zanadavala, jako snad nikdy ne. To nam ta nedele pekne zacala...
A tak jsme hupli na trajekt a pak peso do Unteruhldingenu na Muzeum pravekych staveb na vode. Pastva pro predstavivou dusi. Unorovy den jak z pozdniho jara vystrizeny. Idyla, bublifuk, jezero, safrany.., chybela nam uz jen zmrzka.
A ja cestou uvazovala, proc jen se mi kapitola nemecke konverzace "Nase auto" zdala tehdy ponekud nadbytecna.