Až netaktně pravdivé

Při jedné rešerši jsem někde narazila na tohle:

"Ono to bývá dost jednoduché - překulí se pětadvacet, dáma bez čepce začne mít tik, že je méněcenná a místo vysněného Toma Cruise náhle vezme pragmaticky zavděk i vořechem okresního formátu, aby mohla u kafe před spolužačkami taky blýskat snubákem. No a když se pak vidina vily s bazénem nedostavuje, převládne vystřízlivění a realita. Jo, ten hnízdní pud, to je pastička..."

Načež tatínek dodal: "V devatenácti se děvče ptá: Jaký je? V pětadvaceti: Čím je? V devětadvaceti: Kde je?"

Ehm. A jak s tím naložit? Ale tak, to si třeba povíme za 10 let :)...

Seznam první - hledání povolání

jako malá jsem chtěla být:

• prezidentkou
• herečkou (nebylo o tom dlóuho pochyb, ale pak se něco zlomilo..)

na gymnáziu:

• pilotem stíhačky (to jen chvíli po exlurzi na základně v Námešti)
• architektkou
• projektantkou
• manažerkou
• žurnalistkou
• političkou
• učitelkou
• lékařkou

na vysoké škole:

• psycholožkou
• psychoterapeutkou
• pedagožkou

teď:

• kavárnicí
• květinářkou
• učitelkou tance
• kadeřnicí
• multimediální designerkou

lidi z oddílu říkali, že bych měla být:

• pedagožkou
• průvodkyní
• podnikatelkou

Celkově mi z toho vyplývá, že by to mělo být:

• kreativní
• mimo kancelář
• s lidmi
• + přidávám, mělo by to zlepšovat společnost

Ony ty seznamy mají fakt očistný účinek. Prostě, i když nevíte, tak víte, že aspoň něco víte:). Musíte si přesně a upřímně zdůvodnit, proč píšete to a ne ono. A jaký to má význam a souvislosti.
Třeba teď mě až napadlo, že tam nikde nestojí právnička:)..

Proč?

Stává se mi něco, co dřív ne. Ptám se, jaký to má tady všechno vlastně smysl?

Nějak mi nestačí vysvětlení, že tu jsme, protože to tak chtěl milující Bůh a my tu máme být k Jeho slávě. Nejsem s to momentálně tohle vysvětlení přijmout. Přitom vím, že je (ať už je jeho definice jakákoliv) a je to borec.
Míra zobecnění se mi zdá příliš velká. Navíc nepotřebuju teorii. A když, tak aspoň dost názorně aplikovatelnou.
Ztrácí se mi smysl v každodenních činnostech a povinnostech. Proč? Proč dělat to a ono? Jasně, vždycky se najde nějaké nejblíž přítomné protože. Ale proč vůbec celkově?!

Co mi smysl dává, jsou dvě věci:

• smrt - jednou to tu budeme muset zabalit
• vztahy - s lidmi

Vztahy. Je fajn se mít s přáteli hezky, vymýšlet si zábavu, ale k čemu to vlastně je? Být někomu prospěšný už je lepší varianta.
Žít pro někoho? To by o to někdo musel stát. A co by se stalo, kdyby o to stát zase přestal? Bude to mít zřejmě širší souvislosti, nebude se to omezovat jen na jednoho člověka, skupinu... Jenže to už zase přestává být nějak málo konkrétní...

No, dost zmatek. Zpochybnění všeho.

Co mě hodně uklidňuje je to, že je na tom jeden stejně starý týpek dost podobně. Neřeší sice Boha, ale vesmír a teorii relativity. Skončil se školou. Ví toho proklatě moc, ale neví, k čemu mu všechny ty informace jsou. Ke všemu je z Norska. Takže když si představím, jak tam asi teď je a pomyslím na statistiky sebevražd, říkám si, že jsem na tom dobře.
Vůbec mě ten chlapec poslední dobou dokáže vytáhnout nahoru:).

Zvláští, jak se člověku uleví, když zjistí, že není ve srabu sám:)

Svoje pochybnosti řeší sepisováním nejrůznějších seznamů. Zjevně je mu potom líp. Budu to muset taky zkusit:). Jo, shodou okolností je to hrdina titulu "Naivní. Super." od E.Loea, o kterém před chvilinkou psala E.
Mohla bych ho s klidem připsat jako dalšího depkobijce.

No comment:)

Díky R. :)!

Síto pravdivosti

Huf...
Bydlet s rodiči je někdy i přes vemi dobré vztahy v jistých ohledech tuze náročná věc.
Zvlášť jste li skorojedináček.
Najednu stranu chci být dobrou dcerou a nezklamat očekávání rodičů, kteří to se mnou přece myslí dobře, protože mě milují. Nadruhou stranu, je to život můj, člověk by měl hledat a naplňovat svou vlastní cestu, od jistého věku se emancipovat.
Rozhovory, kdy si svoje rozhodování musím těžce obhajovat, mě sice dokážou pořádně vyčerpat, pravdou ale je, že je při nich nutno důkladně analyzovat pohnutky a jejich pravdivost.
Aspoň, že tak...
Nebo možná: ještě, že tak.

Výsledky prověří čas...

Listování zákony

Tak jsem zas po čase vzala do ruky tr.zák.
Je to matérie vcelku nudná, ale na několika místech dokáže pobavit.
Tak např. trestné činy vojenské:

• násilí vůči nadřízenému
  
• urážka mezi vojáky
  
• svémocné odloučení
  
• ohrožování morálního stavu jednotky
  
• zbabělost před nepřítelem
• nesplnění bojového úkolu
• ublížení parlamentáři (ať už je to cokoli:)
  

Hihi, ještě, že nejsem v armádě! Že neubližuji parlamentáři, vím zcela bezpečně. Ale převedeno do běžného pracovního života, řekněme si to na rovinu, byl by ze mě asi pěkný recidivista.