Opakuj si

Lepší na úřadě
než na úřadě
práce..

Nástup do nové práce a zkouškové období současně by se měly zakázat.
Informace, informace, informaceéé!
Procesů je příliš a má operační paměť je totálně narvaná.

Napadlo mě, jestli to není nějaká porucha, protože míra zapomínání a schopnost podržet novou jednorázově sdělenou informaci je zcela nulová. Zapomenu cokoli, čemu nepřipíšu nějaký emoční význam nebo si nezkusím (learning by doing:) nebo nenapíšu na vhodně umístěný lepící papírek. Sypu kafe do odpadků místo odstrižku od pytlíku. Časteji nevím, proč někam vyrazím, kam a pro co jdu. Odcházím z domu natřikát. Pětkrát v jedné hodině se ptám, kolik kopií a originálů vyhotovit jako výstup.

Těším se jak na smilování, až to bude za mnou. Začínám být unavená. Pro velký úspěch opět opakuju.. A chce se mi křičet, zalez někam se svou sociální stratifikací, vznešenýma teoriema a definicema, doktůrku, běž se podívat na Cejl, jak vziká chudoba a reprodukce kulturního kapitálu. Kdybychom vrazili polovinu času, kterej musíme prosedět u tvejch autorskejch textů do doučování místních děcek,  tak bychom tý tvý mobilitě prospěli mnohem víc!

Potřebuju prostě  pročistit disk a odinstalovat nějaký programy..

Pěkná, moc pěkná svatba to byla. Mám radost, že jsme mohli být u toho a přiložit ruku k dílu. Radovat se s Dajdou a Pavlem a potkat dávné přátele.

Letos už několikátá, ale jaksi nejvíc podle mého gusta. Žádné kudrlinky, lesk a kýč, žádný trapný zastupitel s univerzálníma kecama nebo ucajdaná liturgie.

Všechno bylo jednoduché a autentické, počínaje kostelem, P. ušila nádheré šaty a Dajda byla krásná, jenmá, ženská, .. Pavel Kašpar kázal až se i chlapi dojímali (jeden během toho kázání fakt bečel).

Zhruba uprostřed seděla i paní Kašparová. Přemýšlela jsem, co si asi v té chvíli myslí. Při tom, co Pavel kázal, musel vycházet z toho, co společně každodenně prožívají. Opět žádné kudrlinky a příkrasy. Šlo v tom kázání hodně o pravdu, a to mě vždycky bere. Určitě to muselo mluvit k mnoha párům, co v tom kostele byly. Přála jsem si skoro, aby tohle mohl slyšet taky ten muž můj.

Vydoluju jen pár drobtů/tezí z toho kázání:

Dítky nemilujme pouhým slovem, ale opravdovým činem. 1J, 3,18
Milujte se pravdou.

A pak mě zaujal rozdíl mezi "spravedlností" a "pravdou lásky" podle Magora, Ivana Jirouse.

Každý měl dva svědky, jeden byl na vozíku (a nebyl to brácha). Ženich přijal příjmení své ženy se svým na druhém místě. Nevěstě zůstalo jméno, s jakým přišla. Lidi z Fairu točili o svatbě fiktivní dokument. My si smlsli na teambuildingu, jenž vznikl večer před velmi spontánně při stylování kostela, neb jsem na tom sloupu stužku radikálně odmítala a vši tři jsme se shodly, že ale ten věšák je krásnej. Teda až opadla ta příšerně, ale hrozitanánsky příšerně dlouhá přející fronta. Jo, a taky Česílko se povedl!

Nechtěli dary. Přáli si přispět do kasiček na projekty, které potkali na předsvatebním cestování po rozvojových zemích. Na hostinu jel bus MHD. Šlo mimo jiné i o nízkou ekologickou stopu. Z atmosféry na oslavě bylo cítit, že rodiny i přátele jsou na jedné příjemné vlně a přirozeně se všichni mísili a trsali a hráli si společně na Svět v nákupním košíku.

Milan prohlásil, že je príma, že je na téhle svatbě tolik dětí. To, že prý za nich nebylo. Vtipálek.
Udělali jsme Nosotrosí foto.
Dorouš mluví po osmi letech manželství o svém muži jako o Ondráškovi:).
Katka pronesla, že až do toho praští na podzim Hanička, budu z Nosu poslední. Neměla pravdu.
Později si do mě ještě rýpl Č.

Békalo se pak v noci u ohně a kdo se netulil, aspoň o vztazích mudroval nebo pil červené. Nechtělo se mi ani jedno a hlavou mi šly všelijaké myšlenky...

Inu, každá voda nakonec steče a Stázina se dostane Kubovi za ženu. :-)

Deniska Koloběžka I.
Schwarzfeld - Stará radnice 16min.
Schwarzfeld - Stará osada 16min.
Nadhoz zmrzlinové hmoty při jízdě jednoruč a zpětný dopad do kornoutku. No třinácti Kč za nejlepší točenou ve štatlu (naproti Nejvyššáku) by byla škoda.
A muskulus zadkus magnus.

Brno je mnohem lepšejší než Fejsbůk! Ani ne malé, aby se všichni znali, ani ne velké, aby nebylo dost spojů a překvapivých setkání na nejrůznějších místech... :)

A taky, že je světlo o půl desáté mě zmátlo. Což nesouvisí nijak s psaním předchozím.

Přišel dnes Z. s tezí, že když nejsme šťastní, není to tím, že nám něco schází. Není to o tom, že musíme nejdřív nečeho dosáhnout, někam stoupat, něco získat či mít s někým vztah. Ale naopak nám něco přebývá - vnitřní překážky, které nám brání štěstí prožívat. Tady a teď a tak jak jsme.

Vlasy voní po ohni a není důvod je mýt. Vyuzená příchuť připomíná léto a stará dobrá léta...

Jak je teď všude rozkopáno, vystupuju na Moraváku a do školy jdu přes park zadem.
A tam byli oni. Stařečci, co se drželi za ruku. Svorně si ťapkali v protisměru. Mě to tak dojímá..
Taky bych se držela za ruku... Teda doufám, že se svého dědečka dočkám dřív než budu babička :).

Tak mám za sebou zkoušku z neurověd. Na jednu stranu veliká úleva, že je to (napodruhé) za mnou, na druhou stranu se stydím. V testu jsem prokázala pouze pasivní znalost a schopnost dobře vylučovat nepravděpodobné možnosti.
Je velká škoda, že na nás nekladou větší nároky a na neuropsychologii větší důraz vůbec. Psychologie se dá pojímat s různými akcenty, ale solidní znalost neurologie považuju za neoddiskutovatelný základ. Jinak je to taková aplikovaná filosofie (kterou teda taky nemáme:).
Prostě bych uvítala trochu více exaktního poznání. Byla by pak možnost se orientovat na terapii pro rehabilitující pacienty, terapii gerontologické problematiky, poškození mozku..
Doznívají ve mě dojmy z rozhovoru s kamarádkou z Estonska, co studuje magisterskou psychologii na Uni v Kostnici, která se na neuropsychologii - jako mnoho dalších fakult v Německu - zaměřuje. Příští rok stráví šest měsíců na povinném praktiku na obrovské klinice, která dělá jen to. No a taky jsem se dostala konečně k Cerebrum, o.s. a Petici za zlepšení systému péče a rehabilitace občanů po poškození mozku, tak se mi ty dojmy jen umocnily.
No nic, zpět k učení.

Pomáhajícím profesím by se tak nemělo říkat! Mělo by se jim říkat třeba "asistující profese". Označení pomáhající mate klienty a mate to i pracovníky.

Každý si totiž v důsledku musí pomoct sám. Že to nevědí klienti..., ale když si to neuvědomují pracovníci?!

Je to jednoduchý, ale některý jednoduchosti se člověku zvnitřní, až si je odžije.

Náš efektivně specializovaný svět je zvláštní.. A ta jednostrannost oproti časům dřívějším. Obzvlášť v některých profesích.
Minimálně polovina bdělého času!
A teď zpět k "pomáhajícím" profesím. Je vůbec v možnostech člověka, aby kvalitně a odborně půl života promomáhal? (proasistoval už spíš)

Moralizovali jsme před pár lety, když byl taťka v nemocnici, o sestřičkách a lékařích. Občas byli protivní. Neusmívali se. Teď už se jim nedivím. Totiž: Kde brát sílu? Jak sytit zdroje? Je nějaký nevysychající pramínek? Nebo aspoň obnovitelný.


(By mě zajímalo, jak je pomáhající profese v angličtině, němčině a dalších jazycích. Jestli jsou třeba od podstaty jinde.)

Těším se na prázdniny jak nikdy. Budu prostě jen chodit do práce a po ní podnikat spoustu úžasných věcí s mladými pracujícími:).
Jsem unavená, ale bojujů! (Kdož sů boží bojovníci a zákona jeho...lalala ...)
A hlavně žádné citové investice v pracovních vztazích, žádné pracovní vztahy. Tichá kancelář a paragrafy. Nakonec si vcelku rozumíme a je i nějaké intelektuální vzrůšo - takové verbální sudoku.
Docela se to doplňuje se školičkovýma povídánkama o lidech.
Inu, učení zdar!

Doléhá nám domů zvonění ze Zábrdovického kostela. Během dne vlastně několikrát.
To je vám tak intenzivně příjemný a uklidňující pocit.
Nikdy by mě nenapadlo, že v Brně je to možné.

Deník si
píše deník.

(nejsem Fagi)

Psaní

Začíná to tu být tak trochu terapie psaním..

Mám toho za posledních několik měsíců velkou spoustu ke zpracování. Nějak nebyl čas věci promýšlet a to nebylo nejlíp. Nikdo mi nebyl "tak" blízko nebo spíš neměl momentální podobné zážitky a zkušenosti, aby mohl rozumět tomu, co prožívám. (Snad na základě špatné zkušenosti,) bála jsem se tím lidi vůbec zatěžovat, mluvit o tom, co mě trápí a dělá starosti. Předtím jsem byla skoro vždy v roli té silné holky, která zvládá, naslouchá, stará se a dodává optimismus. Měla jsem strach, že lidi kolem sebe otrávím a ztratím. Měla jsem pocit, že jim nemám na oplátku co nabídnout. Každý má přece svých starostí dost. Až to došlo docela daleko.. Inu, tenhle přístup je samozřejmě past!

Poslední týden je výrazně líp. Taky díky předchozímu postu na osobní téma. Zjistila jsem, že potřebuju věci formulovat. Pojmenovávání pomáhá. Psaní do šuplíku (do deníku :) mě ovšem k precizním formulacím, pro reflexi tolik potřebným, nedonutí. Tak budu formulovat taky v tomto prostoru.

Možná to tu pořídím nějakým heslem, které bude neanonymním k dispozici. Chci mít svůj komfort.

Mám tiky.
Z politiky.

(nejsem Fagi)

V Brníčku

Úřednice za přepážkou: "Máte pěkný kůgle."
Já: Co? Aha. Děkuju. (úsměv)

A pak, že je hantec mrtvej!

(ne)budu

nebudu přemýšlet o smyslu všeho
nebudu se věcem věnovat tak poctivě
nebudu se práci věnovat tak poctivě
nebudu sledovat veřejné dění
budu víc myslet na sebe
budu míň používat rozum a víc intuici
sebereflexe jednou týdně max.
nebudu milá, když se mi nebude chtít
lidi pošlu tam, kam si každý podle mě zaslouží
vykašlu se na ty, co kašlou na mě
nebudu "vyznávat své hříchy" ani se "obětovat"
zakřičím si, když se mi bude chtít
budu přísná na pohyb a denní režim
koupím si kolečnové brusle

(pořídím si kladívko a zatloukací kolíky :))

To jsou mi záhady

Pozorovala jsem chvilku chlápka, co rozváží nanuky, jak je vytahuje z náklaďáku a nosí do cukrárny. Vůbec nikdy předtím mě nenapadlo uvažovat, jak to auto vydrží tak dlouho zmražený. To se jako ten zdroj mražáku dobíjí za jízdy jak autobaterka? Nebo se to nabije jak mobil někde mimo než vyjede?

Test spotřebitele

Soutěžily Kruwky z Kauflandu, Špáru a Tesca (ty dražší). Špárové propadly na celé čáře, nekupovat. Tesco jsou dobré, ale hodně šťavnaté s takovou.. tím až tekoucím prostředkem, což správná karamela sice má, ale já to zas nemám ráda. Taky jsou asi sladší než je má míra. Takže prostě Kaufland karamely se svou jemnou sladkomlékovostí připomínající lízátka s kravičkou z dob dětství vyhrávají.