Bílým šátkem mává, kdo se loučí...

Pět dní do odjezdu. Stav meziplanetárního prázdna mezi tím, co bylo a toho, co mě asi čeká... Doznívání prázdninových zážitků, setkání. Šimrání u žaludku. Smutno z pomyšlení, že opouštím tolik lidí, na kterých mi záleží. Kde je ta kuráž, se kterou jsem do toho šla? Připomínám si Mt6, 33-34 a už si nedělám starost o "zítřek":).

Zakládám blog, jehož název mi padl na mysl hned, jak mi kamarád napsal: vybrali tě do Kostnice.
Mistr Jan to ale nebral přes Vídeň;)