Seďet na peci

Že mě to nenapadlo dřív!

Pražské střípky

Včera v noci jsme do sebe narazili s Vášou. Uprostřed ničeho. V Praze.
Dnes mi na nádraží koupila kávu cizí paní, když viděla, že jsem smutná ze zjištění, že nezaplatím kartou.
Po několika dnech vysvitlo slunce.

Říjen

Dnes svítí slunce. Od rána. Vše je zase v pořádku.
Včera bylo deštivo a dům se ne a ne vyhřát.
Usnula jsem v houpačce u kamen.
V noci mě vzbudila myš. Přebíhající spacáku. Br.

Radost

Přišlo kotě. Je to mazel a nohsled.
Jmenuje se Radovan.
Jsme sví.

Září

A povinnou výbavou kabelky se stává čelovka.

Polička

a Jíňa a Zlatka a Zuzka a Pavla a Terka a Bára a Diviš a Oldříš a Lucák a rozlučka a skvělý pan hostitel a paničky a Sofič a Color meeting a dobrá hudba a dobrovolníci a skvělá atmosféra..
Tenhle víkend bych si chtěla pamatovat.

Setkání

"Setkání je dar, nebo snad spíše milost života. Naplňuje člověka úžasem i úzkostí, poněvadž teprve jím začíná život, ohrožený smrtí. Setkáním začíná člověk existovat. Být osloven druhým, mít možnost ho oslovit a být slyšen, dávat a být přijímán…Ale zároveň si tento dar vyžaduje odvahu k činu. Není to naštěstí nic hotového. Setkání není jen dar, je to výzva k tvoření, je to počátek cesty. Člověk se prostě otevře hvězdám a zapomene na svou biologickou konečnost. A už ho nic nezastaví, protože je celý ve svém činu, ve svém dialogu s druhým, ve svém tvoření i hoření, ve svém nesmírném odevzdání."

(Eva Syřišťová, od Juli jako svatební výslužka)