Velikonoční message z koupelny

Jako jindy hýří elánem. Blonďatý andílek s 5O% podílem čertíka. Odmalinka ví, co je to dělat psí kukadla, kdy, na koho a hlavně proč. Sofie. Každý by poznal, že dnes večeřela špagety. Klapačka s bolognskýma "fousama" jí jede. Činnost, s níž oddaluje ukládání do postele, by se dala nazvat umem.
"Tak, vyčůrat, vysvlíkat, sprchovat! Šup" Slovu šup, rozumí, ačkoli se s překladem nenamáhám.
K mému údivu stáhne kalhoty aniž by rozepla zip, knoflík ba pásek a usadí se na záchodovém trůnu. Rozzářený úsměv směrem ke mně.
"Koukám, že si to nemusíš ani, jak se to jenom řekne... no.., to co se dělá s kalhotama, jejda.." Naznačuju pohybem.
"Rozepínat?"
"Jo, přesně, rozepínat! " Špatnej němčinářskej den... "A splachovat bude kdo?!"
"A jo!" Úsměv od ucha k uchu.
"No, ty kalhoty už si neoblíkej, když jdeš do sprchy." Měníme pozice, sklápím prkýnko a polousedám na záchodovou desku.
"No, to mi jedna holka takle zatahala za kalhoty v nábu a spadly mi i s kalhotkama, hihi..hi." Mírné uzardění, zdvižená ramínka, úklona hlavy do strany, protočení se na patě. "A byli tam i kluci. A ZROVNA v nábu!(im Reli)"
"Tak už neprndej, prndo... triko dolů... vasilo..."
Přemýšlím: To by v Čechách zřejmě neprošlo, že by, jako tady, bylo nedílnou součástí vyučování náboženství. "A co se tak třeba učíte v náboženství?"
"No, různý věci o Bohu a Ježíši Kristu, vzkříšení, z mrtvých vstání a tak." Na chvíli se zamyslí, "jo a taky že Ježíš umřel, aby zachránil všechny, za Katarínu umřel, za mamku, za tebe, za mě..." Krátce se zamyslí a nadšeně sděluje: "Hej počkat..., taky za mě, to je fakt cool!"

Konečně nahatá, nastoupená ve vaně. Sklouznu pohledem dolů, abych pustila sprchu a..
"Dneska se budu sprchovat v ponožkách, stejně už potřebujou vyprat!"

V zajetí jazyků

"Osvojení si nového jazyka nás může přimět, abychom mysleli nezvyklými, neobvyklými způsoby. Nepřeložitelné rozdíly mezi jazyky navozují otázku, zda lingvistické rozdíly jsou způsobeny různými způsoby vidění světa nebo naopak lingvistické rozdíly vedou k rozdílné percepci? Jsme do jisté míry "vězni" našeho jazyka?"

Píše M. Večeřa v Sociologii práva. Ó, jak hluboce se pan profesor dotýká, toho, co je mi denním chlebem...

Jak se neda verit bateriim a elektronice

aneb jak jsme (ne)podnikli autovylet do Lindau a Basileje. Elektronicka komunikace je, holt, osemetna. A tak se stane, ze se domluvite - pro obe strany jednoznacne - na cili vyletu, navzajem se povzbudite ve vyhledavani informaci o pamatkach a zajimavostech mesta a dalsiho dne rano pri srazu se zjisti, ze jedna polovina posadky jede na vylet do Lindau a druha "jede" do Basileje. Ani jsme se nemuseli prit, kam tedy, protoze autobaterka to rozhodla bez nas. Sprrroste jsem si zanadavala, jako snad nikdy ne. To nam ta nedele pekne zacala...
A tak jsme hupli na trajekt a pak peso do Unteruhldingenu na Muzeum pravekych staveb na vode. Pastva pro predstavivou dusi. Unorovy den jak z pozdniho jara vystrizeny. Idyla, bublifuk, jezero, safrany.., chybela nam uz jen zmrzka.
A ja cestou uvazovala, proc jen se mi kapitola nemecke konverzace "Nase auto" zdala tehdy ponekud nadbytecna.

Pomni, abys den sváteční světil

V neděli v Badensku-Würtembersku ani kuře nehrabe. Ani kdyby mu za to zaplatili, protože to zakazuje zákon. Krásné české slovo neděle dostává v kapitalistické zemi se silnými odborovými organizacemi svému významu. Je čas se zastavit.
Večer na mě cinkla sousedka Anne, jestli nechci na tak trochu jinou bohoslužbu. No jasně. Sice jsem už ráno byla, ale že by mi to mnoho dalo... Tedy pravda, kostelík nádhera, jak ze skanzenu, jenže stejně tak i osazenstvo, bratr farář i kázání. Vzorová luteránská klasika. Důraz na rozum.
V klubu K9 bylo už dost plno. (Vzpoměla jsem si na Štěpána Hájka a jeho bohoslužby v Desertu.) Pařba, rockové chvály, rozjasnění lidé. Kázání velice jednoduché, inspirativní, až mi bylo líto, že sebou nemám něco na psaní, že bych si udělala pár poznámek. Všichni vypadali na křesťany tak nějak moderně. Zdvižené ruce při modlitbě. Jenoznačné zaměření na cit. Ještě, že mě nikdo neobjímá, pomyslela jsem si. Možná, že jsou charismatici opravdu spolek lehce labilních, jenž si něco kompenzují. Ale vždyť přece všude, kde se dva nebo tři sejdou v Jeho jménu...
Rozpory mezi rozumem a citem mě zřejmě nepřestanou pronáslednovat ani tady.
Uvidíme příští neděli...

Zpátky

Zpatky se mi vubec nechtelo. Vanoce byly vic nez pohodove. Vychutnavala jsem kazdickou minutu zivota doma. Zit pritomnosti na 100%. Znovu jsem si uvedomila, jaky jsem to stastlivec, jak jsem obrovsky vdecna za rodice, domov, vsechny pratele, skauty, zazemi ...
Dojmy "malinko" kazilo uceni, neb jsem se potrestala trestem (trestni pravo). Jiste chapete, ze to neslo jinak nez na posledni chvili. Nepamatuju 1.svatek vanocni a dny nasledujici, kdy bych sedela od rana do vecera v knihach. Snad to bylo poprve a naposled. Nejvetsi radost z nakonec uspesne zkousky, mel tatinek, ktery si vzal - nevim proc(!) - do hlavy, ze po trestu uz me od titulu nedeli prakticky nic:)
V Konstanz me zdravilo nejprve jezero. Tohle mesto zkratka vi, na co me dostat :). Druhy den na me jukly Alpy v rannim cervanku. Slunicko, skoro 9°C, slinou jsem setrela stopy soli z bot. Prekvapilo me, jak rychle se tu kamkoli dostanu. V Brne je kazda cesta z mimo Bystrc odyseou.
Zas jako ryba ve vode. Tak rychlou aklimatizaci jsem vskutku necekala...

:-) ?!

Sta (01:20 PM) : hele, ale rekni mi jak ta vase univerzita je daleko od ceskych hranic
kecousek (01:21 PM) : hum... z Brna je to nejakych asi.... priblizne 800km, ale to kam jedem je o 150km bliz
Sta (01:21 PM) : a jsi tam ted
kecousek (01:21 PM) : ne, uz jsem doma
Sta (01:22 PM) : skoda
Sta (01:22 PM) : chtel jsem, abys mi tam koupila auto, zebysme jako jeli novym
kecousek (01:22 PM) : hihi :-)
kecousek (01:22 PM) : ty mas teda smysl pro humor :-)
Sta (01:22 PM) : no vim ze tomu nerozumis
Sta (01:22 PM) : ale ja presne vim co chci
kecousek (01:23 PM) : hele, staci rict barvu :)
Sta (01:23 PM) : stacilo by se optat nejakeho germanskeho kamose, aby se jukl po bazarech a kdyby tam neco bylo tak ja bych si pro to zajel
Sta (01:24 PM) : barva je jedina vec kde si nejsem moc jisty, asi cervena

kecousek (01:29 PM) : on to fakt mysli vazne!!!
pam (01:30 PM) : no, to je mi jasny

Na, brav gewesen?

Tak asi jo :)..., protože mi Mikuláš přinesl dopis, že si mě tady nechají ještě jeden semestr. Hezký dáreček!

Díky za toto krásné ráno, díky za každý nový den

Tak už bydlím. Noví hrdinové mého příběhu se jmenují Sara, Jill a Thomas. Debatujeme společně a často ponejvíce v naši malinké, ale milé kuchyňce. Témat máme do zásoby. Včera jsme s Thomem naprosto spontánně ukuchtili společný oběd. Občas mi někdo z nich vleze do pokoje, v němž se mění provizorní rozložení nábytku co půl dne a podle toho je tu taky "uklizeno", že si chce jen popovídat. Již se nebojím v noční košili večer na záchod, teče tu teplá voda, sprcha je čistá a neskutečně prostorná, áh... Nejlepší z materiálních aspektů nového bydla jsou ovšem 2(slovy dvě!) lednice a mrazák. Odpadají tedy problémy s rozlišováním velikosti krabice mléka. To ze stříškou z Plusu se prostě do mého někdejšího regálku vešlo jen za použití násilí.
Je to fajn, cítit, že někam patřím... podle zvuku chůze pozanat, kdo zrovna přišel... a slyšet ve třech vydáních "gute Nacht", když se každý přijde před spaním rozloučit.

Umzug

Vše začalo tak, že inspirovaná Janou jsem v kanceláři Frau Danker, osoby odpovědné oznámila, že bych se opravdu velice ráda PŘEVLÉKLA, jelikož u nás na koleji téměř nikdo nemluví dobře německy, a že jsem sem kvůli jazyku přeci také přijela.

Chvíli koukala, načež mi to došlo a opravila jsem sloveso „sich umziehen“ na „umziehen“ :)! Byla moc milá, udělala hned několik výjimek z byrokratického protokolu a pak už šlo všechno ráz na ráz.

S budoucími spolubydliči jsme si na první pokec sedli – formální prohlídka kolejního bytečku, tzv.WG, se protáhla na 2,5 hodiny. Následoval telefonát (nadvakrát, bo jsem dobře nerozuměla), že mě berou, juhů! K 1.12. proběhne tedy akce kulový blesk! Užívám si poslední výhledy do zeleně…

Co nového:

1) počáteční stesky překonány

2) potvrzeno zjištění, že nejhorší stavy vznikají zklamáním sebou samým…

3) nalezen přivýdělek – hlídání 3 andílků s ďáblem v těle

4) podána žádost o prodloužení programu o další semestr

5) hledá se nové bydlení s Němci – klidně i do horšího, hlavní jsou lidi a řeč

6) 17. listopad náležitě oslaven – palačinky, vínko, české hity a vlajka

7) příjem několika moc hřejivých dopisů a mailů – děkujíííí – odpovědi ve zpracování

8) knoflík u kabátu konečně přišit (viz bod 2 :)

9) těšíme se na Wise Guys, Vánoce a silvestr-akci jako nikdy!!!

Säntis a Altmann

Už několik dní bych se s vámi zase o nějaký ten postřeh ráda podělila. Vypadá to ale, že se život vrací do normálních kolejí, protože když sem po náročném dni pravidelně kolem půlnoci zasednu, nemám již téměř sil na cokoli jiného než postel. Snad jen... dnes byla výborná viditelnost. Koukat z fakulty na Alpy, to byl opravdu zážitek..

Chvála muže českého

Každý den mi minimálně jedna osoba mužského pohlaví pustí na Uni dveře na nos. Každý den se proti mně do dveří někdo cpe. Ve frontě na oběd do mě každý druhý den někdo neurvale vrazí nebo aspoň strčí, konstantně... , nevšimla jsem si toho jediná. Nerozumím tomu. A těším se… zase na české gentlemany :)!

>0>

"V každičkém čase miluje přítel, zrodil se bratrem pro doby soužení."

Př 17, 17

Prkno(a), které(á) zamená(jí) svět

Lyžníci, pozor! Zatvrzelá příznivkyně sjezdového sportu a světoběžnice Češka Jana, mi tu tvrdí, že snad existuje ještě lepší sport, a to surfování. Naivní představy a snění o něm tak dostávají konkrétnější rysy. To prostě není možný, že by existovalo ještě něco lepšího než kvalitní polyžováníčko. Asi se budu muset mrknout na Hawai, k protinožcům nebo aspoň do Portugalska. Píšu si tak do seznamu „to do“ další položku.
Btw. tady se dá sice windsurfovat, ale jen v letním semestru L…

Bez názvu

Svůj první přednáškový den jsem zhodnotila zhruba tak, že přednášejícím je rozumět. Kvalita přijmu je srovnatelná s kvalitou doma v době kdy nedávám moc pozor, což je skoro vždycky, takže to vyjde nastejno. Z nadšení kombinovaného s respektem z řeči a pověsti předmětu MPV u nás jsem briskně zapůjčila literatůru.
Nejpozitivnějším zážitkem v dnešním dni, promiňte mi tu přízemnost, byl ale jablečný štrůdl se šodóJ. Usměvavá polštinářka paní Halina Pietrak-Meiser promine. Prostě jsem se těšila, že už na tu polštinu pořádně vlítneme.
Na obálku se smlouvou na internet trpělivě čekám, těším se na ni jak dítě na Ježíška, každý den kontroluju schránku.
Ale nejvíc se těším na mamušku, ještě dvakrát se vyspinkám a bude tady.

Po několika dnech se z dopolední mlhy vyklubalo sluníčko. Vydala jsem se na lov pracovního místa a proběhala tak celé prosvícené město – květinářství, kavárničky, … Původní job nevyšel a ani jinde se zatím nezadařilo. Zato jsem konečně našla pohledy, které jsou co k čemu, skočila do Husova muzea, objevila nádherný dům hraběte Zepellina (to je ten s tou vzducholodí), chvíli poslouchala pouliční harfenistku, obdržela program jihoněmecké filharmonie, potkala pawloniu imperialis a v antikvariátu neodolala, takže čtu Forresta Gumpa v Němčině. Budu li vytrvalá jako on, určitě něco najdu!

Střípek o menze, kuchyni a Bulharech

Vykulily jsme se právě, a to doslova..., z nejlepší menzy roku 2003. Tedy, dámy a pánové, pokud jste aspoň trochu labužníci, určitě by se vám to tu móc líbilo:). Nejen že krmě je víc než chutná, co víc, oku lahodící.. Pouze poněkud "deftig". Klucí by jistě ocenili, že si mohou "nabagrovat" tolik přílohy, kolik se jen na talíř vejde. Nevím, kam ty sopečné hory rýže a útesy bramborové kaše a dávaj, klucí jedni němečtí. Někdy je člověk svědkem opravdu komických situací:). Chutnáme nejrůznější místní speciality, jako špecle a
U nás doma, u dvanácti studentíků, máme společnou kuchyni s obří lednicí s dvanácti fochy a dvanácti skříňkami na jídlo. Obojí na klíč. To je vážně nezvyk, odemykat ledničku! Skoro jako z reklamy na hubnutí - lednička na zámek se postará o to, abyste nemlsali. Něco na tom bude:). O čistotě mám jiné představy, ale nebudu vás disgustovat zbytečně konkrétním popisem. Naše kolej situovaná v sekci Ost holt dostává svému názvu. Osazenstvo je od Německa včetně na východ. Šéfem ubikace je jeden ze tří "starousedlíků! Bulharů, kolega student právník, budoucí policista, rambič-vazbič Boris. Neodvažuju se mu odporovat. Ve sklepě, kde jak jsem se mylně domnívala, není prádelna, zřídíl svépomocí posilovnu. Takže se nám doma permanentně promenádují a sprchují bulharští svalnatci snad z celé Kostnice.

Podzim v Kostnici je naadherny. Neuveritelna paleta barev, je to mesto zelene, vlahy vzduch, Ryn je tak cisty, ze by se z neho dalo pit, plno ryb. Bodensee udrzuje teplotu. Vune listi - vsude cyklisti:). Mistnim kolorytem je ranni mlha. Pred polednem se pak vzdy vycasi a zlutoucke slunicko rozsviti neuveritelnou paletu barev v korunach stromu. Pozitek je zachumlat se do teplych svrsku, posadit se na nabrezi a pozorovat jezero, plachetnice, ptaky.
Z okna pokoje koukam do zelene, coz bylo mym odvekym snem. Takze krome asi deseti sousedu z naseho domecku, kteri pochazeji ze zemi od Nemecka na vychod vcetne, mam dva sousedy javora a jasana:).
Ucim se trpelivosti. Skola zacina az za tyden, rozvh nemame, a tak se neda ani hledat prace. Panuje poklid...

Asociace na Viden

... Gustav Klimt, Albertina, Rakousko-Uhersko, barokni stavbiska, neuveritelne zahrady, kola a cyklostezky VSUDE, univertzitni kampus, Wirtschaftsdeutsch, neosobni vyucujici Weinelt, dochvilnost, stylove saliny, stari lide, jimz to slusi... , multi-kulti, kavarny, secese mmhm..., Einspänner mit Schlagobers (videnskou kavu tu neznaji:), odpoledni kino, Amadeus Mozart, kypra gospelova sbormistryne, koleje, chorvatska a stale zmrzla spolubydlici Petra, PC ucebna, nemecka klavesnice,

Grüß nach Tschechien

Bílým šátkem mává, kdo se loučí...

Pět dní do odjezdu. Stav meziplanetárního prázdna mezi tím, co bylo a toho, co mě asi čeká... Doznívání prázdninových zážitků, setkání. Šimrání u žaludku. Smutno z pomyšlení, že opouštím tolik lidí, na kterých mi záleží. Kde je ta kuráž, se kterou jsem do toho šla? Připomínám si Mt6, 33-34 a už si nedělám starost o "zítřek":).

Zakládám blog, jehož název mi padl na mysl hned, jak mi kamarád napsal: vybrali tě do Kostnice.
Mistr Jan to ale nebral přes Vídeň;)