Boj s Eisenhowerem

aneb obrázek z rodinné pohody

Rodiče mí nejdražší jsou přece jen o trochu starší než rodičové běžní. V zásadě to ničemu nevadí, má to zřejmě jiné výhody i nevýhody.
Poslední rok, dva si všímám, že stárnou. Občas nastávají tragikomické situace a já vím, že lepší už to nebude...

Maminka se učí anglicky. Nadšeně! Tvrdí ale, že to její učení v jejím věku už k ničemu není. Jde prostě jen o "boj s panem Alzheimerem" - u nás již ustálené úsloví.

Ono slovní spojení použil dnes při snídani tatínek. Bez hnutí brvy v jakémsi kontextu povídá: "...no jo, je to marný, to je boj s panem Eisenhowerem."

Eisenhowerem?!! Ano, řekl to. Syšela jsem dobře.
Jména občas splete..
Zdrcující, pomyslela jsem si.
...
Ach jo.
...
Lepší už to nebude a chci to trpělivě respektovat.
Jednou budu taky v letech..

Nadechla jsem se k laskavé opravě: "Přece s Alzheimerem a NE s Eisenhowerem, tatí!"

Všímám si jeho šibalského úsměvu.

No teda!
Tak on si ze mě tákhle dělá srandu? Grr..:)
A vlastně především ze sebe...

Tak špatný to ještě nebude ;).