Mé představy o tom, co je možné a co je reálné, se občas i ve věcech zásádních značně rozcházejí a nahlédnutí reality bývá  bolestné.

Tentokrát je to ale důvod k úlevě a mírné radosti.
( I když ten požadavek vlastní dokonalosti je stále nějak přítomný.. :)

Právník prostě NEMŮŽE vědět všecko. Nejde-li o notorietu. Obzvlášť, má-li jen pár let od konce studia. V této, jako ostatně každé vyspělé, zemi je normami pořízeno snad všechnóóó konání i nekonání lidské i nelidské.
Pokud dostanete na svou otázku od právníka okamžitou suverénní odpověď, setkali jste se
a) s někým, kdo se s podobným případem v praxi již setkal
b) nebo prostě s někým kdo v daném právním odvětví dělá nebo dělal denně
c)  ale taky velmi často s někým, kdo odpověď neví nebo aspoň ne jistě, ale klidně vám bude tvrdit opak a svým sebejistým vystupováním vás uvede v pocit bezpečí, že jste v dobrých rukou. No a pak ty následky..   

Za těch pár měsíců  mi komplikovalo profesní každodennost už tolik zpackanců, slepenců a do očí bijících chyb renomovaných advokátních kanceláří a poradenských společností, že si říkám, že pečlivý přístup a selský rozum jsou víc než co jiného.
Za těch pár měsíců taky proběhlo nemálo debat s výsledkem - co právník, to názor. A též jsem byla svědkem neznalosti těch, kteří by vzhledem ke svým zkušenostem znát  konkrétní úpravy mohli a měli, ale z hlavy neznali.

Takže stále platí, "podívám se vám. " :-)