Dva roky po škole.
Co rok, jiné zaměstnání. Ani jedno nebylo z těch, co bych opravdu chtěla a dlouhodobě mohla dělat. U toho druhého jsem to věděla dopředu. Občas jsem propadala pocitu marnosti a plýtvání časem svého mladého života, ale nakonec se vždycky našlo dobré oddůvodnění toho, proč jsem tam, kde právě jsem.
V obou zaměstnáních jsem musela spolupracovat s poměrně velkým počtem agend a kolegů různého pracovního zařazení, vzdělání, letory a charakteru a s ještě pestřejšími klienty. V prvním zaměstnání jsem si sáhla na osobní dno, ale taky mnoho pochopila o lidech. V druhém jsem prožila, jaká je daň demokratického zřízení a pochopila hodně o těch, kterým je propůjčena moc.
A taky o sobě. No jejej :).
Inu, zážitek nemusí být pozitivní, hlavně, že je silný. Cítím se posílená, zvláštním způsobem. Jako bych pracovala o mnoho déle než dva roky a vystřídala nesčetně míst. Vhled do velkého malého světa. Zranitelná, ale žádné ořezávátko. Stále se svými ideály.
Mávám tedy této cestě na zkušenou a těším se na svůj malý velký svět.
Držím palce!
OdpovědětVymazat