Chtěla jsem za přírodou a ta je tu tak nádherná ve svém letním rozpuku, že na to má slovní zásoba nestačí. Je to velký dar. Dýchám. Raduju se z toho každý den. Koupu se v řece, chodím bosky, sbírám maliny, diviznu. Chystám se pro vodu ze studánky. Stůl zdobí kytice křehké luční nádhery. Po zápraží se špacírují Fazolka a Fazolenka (nebo taky Fazole 2 a 3), kočky, divocí potomci neblaze tu zanechané prakočky Fazole. Občas sousedovic kohout v doprovodu "kokodyní". A ve 21.15 něco podupkává za rohem a už vím, že to něco je bodlináč Kulda, jak jsem právě pojmenovala ježuru, co přichází každý večer z leva, hrozitánsky se drbe, mine lavičku a mizí už ve tmě pravo od domu. Po cestě na vlak zajíci, žáby, srnky... Jestli je tohle ochutnávka ráje, nejsem proti :).
Chtěla jsem bydlet sama. Vím proč. Tuším, čemu se tu mám učit. A vím, že to nebude uplná sranda.. S Boží pomocí to ale půjde a taky to tak nezůstane napořád :).
Žádné komentáře:
Okomentovat