Nebo snad k 1. výročí tady.
Před tím mi nějak unikal. Vlastně za to může ta zatracená prázdninová výluka, kterou si nakonec nemůžu vynachválit, neb jsem díky ní znovu objevila, že nohy na pedálech a vítr ve vlasech jsou jednou z nejlepších věcí v životě. (Pravidelný čtenář se může těšit na příspěvek z domácī filosofie Život je jako cyklojízda)
A dovezly mě ke břehu lemovanému divokou mátou.
Při slunka západu ho mám jen pro sebe. A plavky se sem nehodí..
Když dorazím později, je na hladině měsíční odraz.
A jednou taky zatoulané káče.
Je to jen malá odbočka z trasy. Očista a odměna k zakončení dne.
Chvíle, kdy je člověk ve svém těle přítomný tak nějak vědoměji než jindy.
Děkuji.
Žádné komentáře:
Okomentovat