Bolel.
Byla hrozná tma. A zima. A vyčerpání ze všeho. Hlavně z vlastních myšlenek.
Leden přinesl úlevu.
Věčná čekání na zmrzlých nádražích vyřešila Modřínka. Dům se prohřál a naplnil lidmi.
Radost z hor a závějí. Už si ani nepamatuju, kdy naposled jsem ochutnala rampouch :).
Není vždy třeba rozumět tomu, co se děje. Není vždy třeba mīt řešení.
Žádné komentáře:
Okomentovat