Těším se na prázdniny jak nikdy. Budu prostě jen chodit do práce a po ní podnikat spoustu úžasných věcí s mladými pracujícími:).
Jsem unavená, ale bojujů! (Kdož sů boží bojovníci a zákona jeho...lalala ...)
A hlavně žádné citové investice v pracovních vztazích, žádné pracovní vztahy. Tichá kancelář a paragrafy. Nakonec si vcelku rozumíme a je i nějaké intelektuální vzrůšo - takové verbální sudoku.
Docela se to doplňuje se školičkovýma povídánkama o lidech.
Inu, učení zdar!

Doléhá nám domů zvonění ze Zábrdovického kostela. Během dne vlastně několikrát.
To je vám tak intenzivně příjemný a uklidňující pocit.
Nikdy by mě nenapadlo, že v Brně je to možné.

Deník si
píše deník.

(nejsem Fagi)

Psaní

Začíná to tu být tak trochu terapie psaním..

Mám toho za posledních několik měsíců velkou spoustu ke zpracování. Nějak nebyl čas věci promýšlet a to nebylo nejlíp. Nikdo mi nebyl "tak" blízko nebo spíš neměl momentální podobné zážitky a zkušenosti, aby mohl rozumět tomu, co prožívám. (Snad na základě špatné zkušenosti,) bála jsem se tím lidi vůbec zatěžovat, mluvit o tom, co mě trápí a dělá starosti. Předtím jsem byla skoro vždy v roli té silné holky, která zvládá, naslouchá, stará se a dodává optimismus. Měla jsem strach, že lidi kolem sebe otrávím a ztratím. Měla jsem pocit, že jim nemám na oplátku co nabídnout. Každý má přece svých starostí dost. Až to došlo docela daleko.. Inu, tenhle přístup je samozřejmě past!

Poslední týden je výrazně líp. Taky díky předchozímu postu na osobní téma. Zjistila jsem, že potřebuju věci formulovat. Pojmenovávání pomáhá. Psaní do šuplíku (do deníku :) mě ovšem k precizním formulacím, pro reflexi tolik potřebným, nedonutí. Tak budu formulovat taky v tomto prostoru.

Možná to tu pořídím nějakým heslem, které bude neanonymním k dispozici. Chci mít svůj komfort.

Mám tiky.
Z politiky.

(nejsem Fagi)

V Brníčku

Úřednice za přepážkou: "Máte pěkný kůgle."
Já: Co? Aha. Děkuju. (úsměv)

A pak, že je hantec mrtvej!

(ne)budu

nebudu přemýšlet o smyslu všeho
nebudu se věcem věnovat tak poctivě
nebudu se práci věnovat tak poctivě
nebudu sledovat veřejné dění
budu víc myslet na sebe
budu míň používat rozum a víc intuici
sebereflexe jednou týdně max.
nebudu milá, když se mi nebude chtít
lidi pošlu tam, kam si každý podle mě zaslouží
vykašlu se na ty, co kašlou na mě
nebudu "vyznávat své hříchy" ani se "obětovat"
zakřičím si, když se mi bude chtít
budu přísná na pohyb a denní režim
koupím si kolečnové brusle

(pořídím si kladívko a zatloukací kolíky :))