Psaní

Začíná to tu být tak trochu terapie psaním..

Mám toho za posledních několik měsíců velkou spoustu ke zpracování. Nějak nebyl čas věci promýšlet a to nebylo nejlíp. Nikdo mi nebyl "tak" blízko nebo spíš neměl momentální podobné zážitky a zkušenosti, aby mohl rozumět tomu, co prožívám. (Snad na základě špatné zkušenosti,) bála jsem se tím lidi vůbec zatěžovat, mluvit o tom, co mě trápí a dělá starosti. Předtím jsem byla skoro vždy v roli té silné holky, která zvládá, naslouchá, stará se a dodává optimismus. Měla jsem strach, že lidi kolem sebe otrávím a ztratím. Měla jsem pocit, že jim nemám na oplátku co nabídnout. Každý má přece svých starostí dost. Až to došlo docela daleko.. Inu, tenhle přístup je samozřejmě past!

Poslední týden je výrazně líp. Taky díky předchozímu postu na osobní téma. Zjistila jsem, že potřebuju věci formulovat. Pojmenovávání pomáhá. Psaní do šuplíku (do deníku :) mě ovšem k precizním formulacím, pro reflexi tolik potřebným, nedonutí. Tak budu formulovat taky v tomto prostoru.

Možná to tu pořídím nějakým heslem, které bude neanonymním k dispozici. Chci mít svůj komfort.