sobota 30. června 2018

Loučení

Chytálky mé milované, loučím se.

Takový rozchod to vlastně je. Miluju to tu moc, jinak a snad ještě víc než na začátku, ale vím, že mi to tu už neprospívá...
Musím zpět, učit se, jak se žije s lidmi.
Přesto je to těžké loučení.
Třeba se jednou vrátím. A třeba taky ne.
Třeba do jiných chytálek, jisto jistě už ne sama.

Samota tady mě hodně naučila.
Darovaný čas to tu byl. A je. Děkuju na stokrát.
Čas být nerušeně se sebou.
Čas být s Hospodinem.
Na Nový rok 2018 vyvrcholení jedné velké zápletky. A následný prostor pro zásadní životní rozuzlení. 
Od nového roku jsem prožívala velké změny. Tuny strachu, kterým bylo obloženo mé srdce jako betonem, začaly pozvolna pukat. Ty nejhlubší strachy spojené s přijetím sebe sama. Ty nejhlubší strachy bránící toužené blízkosti.
Každý týden přicházelo nové a nové prožité poznání. Uvědomovala jsem si to a nestačila se divit. Vděčnost. I když hodně poctivé a nikoli bezbolestné reflektivní práce za tím bylo. A je.
Začala jsem cítit, že nastává čas zvednout kotvy. Současně jsem nechtěla. Nechtěla jsem přerušit tenhle úzdravný proces, který do teď nebere konce - wow, a byla přesvědčená, že je vázaný na prostor, který tu mám.

Je čas.
Nebo spíš, jako obvykle, pár minut, dní a měsíců po deadlinu :).
Úzdravný proces není závislý na Ch. Je to na mě.

Takže, už žádné strachy a žádné lpění. Zůstávají přání.
Buď vůle Tvá!
Tra - dá.

A kdo mi tu pomáhal a komu děkuji:
  • teta, jediná z rodiny mě podpořila v úmyslu se sem přestěhovat a vážně nemocná krátce před smrtí mě navštívila
  • místní, Ani, zvlášť Mi+Mi a pan Bí., Radek+Bo., Petr
  • Pernicovi a Matoulci z CA v Brně
  • Hančíci, Ludvíci a Veveričky a další lidé ze sboru v T.
  • všichni, pro které Ch. nebyly daleko a přij(ížď)eli, zvlášť Bo.+Pa.
  • drazí na telefonu, speciální poděkování patří Ji.
  • Jí., který pro mě hrál a posílal nahrávky, když mi bylo nejhůř, aniž to věděl
  • blízcí v Brně
  • blízcí v Praze - B. a T.

a dál
  • Byron Katie, kterou jsem hodně poslouchávala v prvním roce,
  • Eckhardt Tolle, kterého jsem četla a poslouchala dokola loni v létě,
  • T. Trobemu za knihu Probouzení zranitelnosti.










pondělí 19. března 2018

Tak jde čas

Dát si po impru pivo. Velké.
Nechat Modrinku v T.
Jít zase nočním zamrzlým lesem.
Slyšet ho.
Najít ve schránce pohled ze Stockolmu a žhnoucí Indie.

Děkuju.



pátek 2. března 2018

Z Joba

"On zná mé cesty i mé zastávky; ukážu se jako zlato, až mě vyzkouší. Má noha se přidržela jeho šlépějí, sledoval jsem jeho cestu, nesešel jsem z ní. Nevzdálil jsem se příkazům jeho rtů, v nitru jsem uchovával výroky jeho úst."
Jób 23:10-12, překlad B21

středa 21. února 2018

Praha

Samota ve velkém městě nedává smysl.
Bolí mnohem víc než v Ch.

úterý 6. února 2018

Na cestě

Prosinec byl k zbláznění.
Bolel.
Byla hrozná tma. A zima. A vyčerpání ze všeho. Hlavně z vlastních myšlenek.

Leden přinesl úlevu.
Věčná čekání na zmrzlých nádražích vyřešila Modřínka. Dům se prohřál a naplnil lidmi.
Radost z hor a závějí. Už si ani nepamatuju, kdy naposled jsem ochutnala rampouch :).

Není vždy třeba rozumět tomu, co se děje. Není vždy třeba mīt řešení.





středa 22. listopadu 2017

V úterý

V úterý nádherně sněžilo.
Zvolna. Jakoby nesměle.
A uvnitř teplo a útulno.
Listopad a únor musí být.
Aby mohlo přijít jaro.
Naděje a radost.