Zeugen Jehovas

Sobotní pomalé dopoledne. Sama doma. Sedím v kuchyni, kávička, prolistované noviny, hudba z rádia,... a čtu. V tom zvonek. Jdouc ke dveřím láteřím, že Thom je fakt trdlo, když si tak často zapomíná klíče. Ale koho vidí oko mé? Dva postarší, pěkně upravené usměvavé lidi. Svědkové Jehovovi. Nejdřív sjedou pohledem mé pyžamo vykukující z podžupanu a hezky z patra začnou o Jehovovi.
A já na to, že jsem křesťan jak poleno, tak že se mnou nemusí ztrácet čas.
A oni na to, jestli vím, že se v Bibli píše... a příliv citací, očekávajice, že mě svým bibleznalstvím uzemní a budou pokračovat.
Tak jsem se usmála a rozevřela Bibli na prstem založené straně. Koukám, jaká náhoda, paní citovala verš J 17,3, který jsem zrovinka před chvílí četla.
Chvíli mlčky koukali. Že by přišel otevřít někdo s rozečteným Písmem zřejmě nečekali, a tak zmírnili naléhavý tón i intenzitu. Ještě chvíli jsme povídali o Johanesovi 17, 3, biblických interpretacích, církvích a vůbec jsme si docela pěkně (ač možná až nečekaně krátce:) popovídali...