Je leto a spousta blogu spi. Je to dobre. Prazdninuji autori, prazdninuji ctenari. Prumerna doba stravena u pocitace na cas klesa. Lakaji dalky a hory. (Aspon tak si to predstavuju:)
A ac tu jeste skola bezi, i ja pocituji lehkou blogovou opotrebovanost.
Nepsala jsem nikdy s potrebou se vypsat, dat pruchod nutkavemu tvoreni. A je to zrejme znat i na mem slohu, ktery je na kvetnata souveti a strhujici dej skoupy.
Pisu pro vas, me blizke a zname.
Cizi ctenare trpim. Nemam rada tzv. "efekt jeviste", kdy
se o vas mluvi, ale vy nevite, kdo onim
se z predchozi vety je. Ale co bych pro vas neudelala :)). Na druhou stranu se usetrim spousty temer identickych emailu a vypraveni.
Kazdy, kdo se nekdy o blog pokousel, mi da zapravdu, ze vyber toho, co zverejnit je nekdy opravdu tezky a s otazniky. Zvlaste pak, jste li osoba otevrena.
Blog je vubec zvlastnim mediem...
Historii, typologii a motivaci ke psani se pekne a obsahleji nez jine zabyva
nemecka Wikipedie.
Nu, a co s tou zminovanou opotrebovanosti? Nekolika postrehu se jeste zcela jiste dockate. Ale budiz mi utechou, ze Kostnicka jiskra nemuze byt jinak nez terminovana.