Dnes. V supermarketu.
Asi o dvě hlavy menší než já, v kostnatých suchých rukou košík s uzeninou. Drobná, se zvláštními kostičkovatými vráskami mezi očními oblouky a smavýma očima.
Nemohla najít Vanish, a tak mě poprosila, zda bych jí nepomohla.
Trochu jsem jí podezřívala, že prací prostředek byl jen záminkou k zapředení hovoru, protože mi záhy začla zeširoka vyprávět..
Byla bych se bývala slušně rozloučila, ale pak jsem zhodnotila, že je neděle, nespěchám, a že tedy babičce věnuji čas a pozornost.
Ona povídala a povídala a já poslouchala. Zvěděla jsem o její životní cestě dost na to, abych se v porovnání s jejím veselým a pokorným přístupem mohla zastydět za nihilistické výrony na mysli...
Toho bych se nenadála, že se mezi regály budu nahlas řehtat s devadesátiletou(!) stařenkou.
Kouzelná babička se mi za tu chvíli naslouchání neocenitelně odměnila. Na rozloučenou mi ještě dala pár rad do života a zmizela.
(V oddělení suchých polotovarů. :)
Žádné komentáře:
Okomentovat