Zostuzena nevědomostí o víkendu jsem si řekla, že takhle důležitou věc by teda "právník" měl vědět. A tak jsem chvíli hledala a dospěla k závěru:
Nahatí si můžete chodit docela nepostižitelně.
V ASPI jsem "vygooglila" Nahý Ujezdec, nahé věteve a nahou nukleovou kyselinu.
(Leda by to ještě upravovala nějaká obecní vyhláška,... ale pochybuju.)
/Takže odvolávám, co tu trdím... Přestupkový zákon, děti. A Ondra má za 1 z práva./
Hmmm... Já myslím, že to postižitelné je. Říká se tomu veřejné pohoršení, je to upraveno zákonem č. 200/1990 Sb. § 47 odst. a pokuta může být až 1000 Kč.
OdpovědětVymazatA nebo taky ne. Nevím, nejsem právník :)
Díky díky! Tvé postřehy mě přivedly na další stopu. Veřejné pohoršení v přestupkovém zákoně je. Vidíš, nenapadlo mě si to spojovat s nahotou...
OdpovědětVymazatCo je ale považováno za veřejné pohoršení a co ne? Jeden z hudikátů NSS vymezuje ve spojení s nahotou 3 znaky veřejného pohoršení:
1) musí být spácháno veřejně (veřejně přístupné místo
2)jednání musí subjektivně pohoršovat zpravidla (ne však nutně vždy) více než dvě osoby, které budou tomuto jednání obvykle přítomny současně
3)musí být v rozporu s tím obsahem mravnosti, na němž se společnost shodne v daném čase a místě konsenzem
Zvlášť ta třetí podmínka má dost křehkou hranici, že?
V tomto případě dostal pán pokutu, že na zahrádce chodil v bederní roušce a nabonzovaly ho dvě sousedky. Dostal flastr za 500Kč, nenechal si to líbit, a tak to došlo přes městský soud k Nejvyššímu správnímu soudu, kde teda naštěstí rozhodli v jeho prospěch tímto judikátem. A museli se při tom nesmírně bavit:)).. No piště x stran vážného právního posudku na tohle téma:)) Text je to veselý.
"K tomuto závěru je soud veden úvahou, že veřejné sebeobnažování může být jistě pohoršující, je-li spojeno s kontextem sexuálním, jenž ostatně bývá pohoršující sám o sobě; může být rovněž pohoršující, pokud upozorňuje na nějakou tělesnou abnormalitu; či v některých dalších souvislostech včetně té, kdy je sebeobnažení motivováno právě snahou pohoršit (například manifestační sebeobnažení z recese, protestu či z důvodu sázky). Pokud ovšem k obnažení dochází bez těchto souvislostí a má spíše povahu nechtěného (neboť úmysl nebyl žalobci z důvodů uvedených výše nijak prokazován a on sám uváděl pohnutky zdravotní) důsledku nedostatečného oblečení, jako je tomu v tomto případě, je takové jednání jistě méně pohoršlivé, než například využívání výrazněji obnažených těl v některých reklamách i audiovizuálních dílech obecně, v rámci různých happeningů a manifestací či na nudistických plážích mnohdy pozorovatelných z veřejných prostranství a tedy také veřejně přístupných zrakem. V souvislosti s touto širokou přístupností nahoty v médiích či na veřejnosti probíhá sice setrvale veřejná diskuse o její mravnosti či nemravnosti, i to však svědčí o tom, že pohoršující povaha nahoty lidského těla je v rámci soudobé společnosti spíše otázkou diskuse, než otázkou všeobecného odmítání nutného pro shledání veřejného pohoršení.
Je nicméně třeba připomenout, že se jedná o stanovisko podmíněné zemí – jiný pohled by byl jistě zaujat v jiném kulturním prostředí – a časem (pro ilustraci změn ve vnímání pojmu mravnosti zde lze například uvést rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 5. 1935 (Boh. A 11944/35), kde bylo shledáno, že veřejné pohoršení vzbuzuje „zejména společné táboření osob různého pohlaví v přírodě i ve stanech, chatách a srubech - vyjímaje táboření rodinné - pobíhání v nedostatečném úboru, zvláště v úboru koupacím mimo obvod vykázaných koupališť, zpívání popěvků obsahu nemravného...“)." Pro zájemce celý text rozsudku k nalezení tady, zajímavější část v dolní polovině: http://www.nssoud.cz/main.aspx?cls=anonymZneni&id=1186&mark=