Position paper

Ostrůvek positivní deviace ta naše katedra. Jsem vděčná, že se na takovém můžu vzdělávat.

Asi se to bude ve světě nějak jmenovat, tenhle typ seminární výuky. U nás jsem se s tím setkala v dotažené a zdařilé formě poprvé loni v předmětu Psychologické teorie.

Načtete tuny stran anglického, ale za to velmi aktuálního, odborného textu.
Vypracujete z něj podle předem daných kritérií tzv. position paper. Je to jakási reflexe daného textu. Není žádoucí, aby byla popisná. Adresát resp. učitel jej zná.  Tudíž se pracuje s myšlenkovým experimentem,  argumentací, kritikou, apod. V našem případě rozsah 1-2 normostrany. Position paper se odešle vyučujícímu několik dní před konáním semináře. Je to fajn prostředek, který zaručuje, že se s texty seznámí všichni studenti.

Učitel má též prostor si všechny papery pročíst a učiní tak. Na jejich základě připraví seminární výuku jejímž základem je diskuse. Papery jsou dobrým materiálem pro výběr tvrzení, kterými se diskuse startuje. Pokud většina studentů zastává jisté stanovisko, učitel se může připravit a záměrně v ní zastávat pozici opačnou. Každý je připraven se k tématu promyšleně vyjádřit. Protože učitel texty zná, může vyzvat studenty, aby přispěli konkrétními názory.

Pan Khan by nás pochválil :). Oproti klasické výuce, je Khan Academy příznivcem otočení klasického a nefunkčního principu, který funguje následovně. Nejdříve dochází k přílivu informací ve výuce (často formou frontálního útoku, tj. učitel něco vypráví z katedry např. vykládá látku z matematiky). Následuje zpracování informací studentem.  Typicky až v domácí přípravě (příklady za domácí úkol). Když si student při zpracování látky neví rady, není k dispozici učitel, který by jej mohl navést na správnou cestu, posunout. Khan Academy prosazuje obrácení obou částí. Informace podává prostřednictvím videjí nahraných učitelem. Ta jsou určena ke shlédnutí v domácí přípravě. Až následně se látka v rámci vyučování s procvičuje s pedagogem. Čas učitele je využit efektivněji, žáci mají více času na to, aby své obtíže konzultovali.


Tyhle semináře pro mě byly didaktickým divem. Diskuse plynula, zapojovala se spontáně většina studentů. Každý neotřelý argument z paperů dostal prostor. A tak každý v rámci diskuse dostal na svou přípravu zpětnou vazbu, ať už od kolegů nebo přímo od učitele. Bylo to itelektuálně vyzývavé (někdy jsem teda ty filosofické výšiny, jichž jsou schopní  dosahovat mí kolegové nedávala), a tudíž přínosné a zábavné. Lepší úrověň diskuse na odborné téma jsem nezažila.