A je to dobrý, řeknu vám. Hezky jsme to oslavili. Jsem vděčná všem, co přispěli svou milou účastí i všem, kdož na nás mysleli. Další den ráno jsem měla takovou imaginaci. Položila jsem se v kuchyni na židle, kolem všechny ty nádherné květiny. Záplava (protože i Míšiny). A říkala jsem si, že by bylo fajn takhle moct prožívat ty kytky i na vlastním pohřbu. Nebo taky, vezmeme-li v úvahu koncept Ráje, a případně jeho materiální podobu, nebyly by takovýhle kytky špatný tam :).
Umírat teda zatím není na seznamu činností. Ale dává ta limitovanost životu zatraceně dobrej smysl! Je možné, že těch let bude krásných 50 nebo taky třeba "jenom" 10 nebo taky třeba jen rok jeden. Je fajn si to tak uvědomit a vybírat si, čím tady ten čas naplním.
Mám radost, že čím jsem starší, tím víc jsem si sebe vědoma a dělám pokroky v úkolu nedělat si starosti o to, co v lidech mé vystupování vyvolává.
Taky do mého výběru nepatří napínání sil a představ především k budoucnosti. Protože, přátelé, VŠECHNO JE...
Jo, a taky jsem se rozhodnutá, že si nebudu barvit vlasy :).
Žádné komentáře:
Okomentovat