Pracuju dnes u našich. Ve svém někdejším pokojíku. Někdy na střední, asi před maturitou, mi tu mí milí rodičové umístili tento citát na viditelné místo. Pamatuju se, že mě to tenkrát dost štvalo. Dotýkala se mě nedůvěra, kterou jsem z něj od nich cítila. Na druhou stranu bylo přece jen předmětem zamyšlení a jakousi výzvou ke konání. V překladu: Kdo chce, toho život vede, kdo nechce, toho táhne.
Poslední měsíce hodně přemýšlím o tom, jak se to stane, že někoho vede a někoho táhne, jak se stane, že někdo chce a někdo nechce...
PS: No jasný! Ve sprše mi vytanulo sousloví LOCUS OF CONTROL. (Říkám si, tý jo, co to zas je? Někdy mi skáčou hlavou takový všelijaký slovíčka, který se mi připletou do cesty a kolikrát nezjistím, co to má být.) No a ten locus, čilivá jakože místo řízení, koncept hodně uznávanýho chlápka jménem Rotter, může být interní a externí. Jakože lidi se dělí na ty, co věří, že hybatel a příčina změny je mimo ně (druzí, osud, Bůh, ...) a ty druhé, co věří, že hybateli jsou oni. Takže von někdo třeba "nechce", ale když věří, že nemůže, tak nemůže. Seneca forever :).
Žádné komentáře:
Okomentovat