Zamykací směna v létě je fajn v tom, že až zmizí poslední skřítek, můžu se posadit na zápraží, hovět si, psát, přemýšlet.. Ořešák, zlatý smrk, thúje, vůně šeříků, barevné trsy v převislých květnících, štěbetání ptáků a dnes dva květníky bylinek, co s dětmi zasadila B. Žvýkám omikrovlnkovanou buchtu, co tu někdo zapomněl ještě od pondělního oběda, ve společnosti Krtečka na talířku.
Nějak se mi po těch pár dnech, co jsem tu byla dýl než letos obyčejně, zvědomilo, jak moc to tu mám ráda.
Baví mě vzpomínky na výroky několika starších sester ze sboru typu: "No, Denisko, to jsi ale klesla." Nebo důležité dodatky mých blízkých k mé odpovědi na otázku, kde že to pracuju, ve znění: "no ale v anglické!"
Co už.. :)
Často, ispirována strejdou Fulghumem, sleduju, jak se tu skutečně projevuje podstata všech zdravých nebo dospělácky komplikovaných mezilidských vztahů. Měli by mi to na fakultě uznat jako praxi.
Tak, rozdělila jsem se o své myšlenky. Trochu jsem dnes kreslila, zpívala, tancovala a pracovala. Teplý koláček a studené mléko(do kafe) mi udělaly dobře. A jdu ven a budu dávat pozor na auta. Při jízdě na kole se stejně nedá držet za ruku...
Žádné komentáře:
Okomentovat