Kosila jsem.

Poprvé.
Protože se dvoreček a okolí po dvou týdnech proměnili v prales.

Těšilo mě, že to šlo celkem samo.
Jen. Jak tak na to koukám, výsledek je podobný tomu, jako když jsem se ve 2. třídě poprvé sama ostříhala (smutný emotikon). Otírám pot. Beru do rukou hrábě. Vidím 'před sebou' těch spoustu dalších 'drobností', které by to tu chtělo...

Kdybych se tak teď na chvičku mohla opřít o hluboký hlas, který by mi řekl, že to nevadí a objal mě. A pak bych měla chuť to zkusit znova a těšila bych se, že to bude pěkné pro nás oba.

Njn.. Je to tu prostě pro dva.. Nejen v zimě.