Bylo mi maličko líto, že z Kamenice, kde jsem byla poprvé v životě uvidím jen parkoviště u Penny. Naše plechovka zaparkovala vedle té jejich, staré dobité červené volkswagen hippie dodávky. Je prázdná. Nedá mi to neobhlídnout ji. Solární panel na střeše. Uvnitř sňůra a na ní sušící se pleny. Home made dřevěné letiště, útulno. A tři krásní pesani, rasa útulek. Pak sedím na trávníku a čekám na zbytek.
Dřív než naši přichází oni. Joshua, Zoe a uchechtané pětiměsíční mimino Hugo. Krásná rodina. Z Maďarska, odkud je ona, přes Německo, odkud je on, míří do Maroka, kde bude ještě dlouho teplo. A pak asi do Indie. Povídáme, jako bychom se znali leta. Vyměňujeme kontakty a pozvání. A taky adresu na blog, který má pomoct zajistit finance na cestu.
Wellcome to the Czech Republic, wellcome home! Synovci koukají. Odvažují se nad tou scénou jen k nesmělému hello.
Pivo, jogurt, špekáčky. Nasedat. Míjíme stará dvouštítá stavení. Z okresky jsme brzo v lukách. Sem tam rybník, sem tam usedlost. Šťavnatá zelená.. Kopečky jako z másla vykrojené. Nádhera, tyhlety Čechy.
Ještě dlouho mám tu hippie rodinku na mysli. Jako by byli herci ve snu, pro který jsem napsala předlohu.. Málo věcí. Hodně lásky. Dobré družství. Svoboda a odpovědnost. Přeju jim to. Moc.
Hvězdy nad hlavou. Myslím na ně, koukám do ohně, z leva se tulí František a z prava už se tulit stydí Antonín. A pak L. a M. Ti se tulí k sobě. L.mluví i po letech o M. jako o Míňovi. Při přípravě večeře se svěřuje. Nemají prachy, řemeslo se sotva uživí, kluci rostou. A ona by si přála, aby našel práci, která ho bude naplňovat. Sama šla do fabriky. Mohla by chtít víc, ale nechce. Zažila si svoje a ví, co je a co není důležité. Kluci jsou skromní, nerozmazlení, správní. S M. se mají rádi.
Noc je teplá. Je nám spolu hezky. Tenhle sen se děje bez přání, tady a teď, a je tak pěkný.
Žádné komentáře:
Okomentovat