Letní setkání

Bylo mi maličko líto, že z Kamenice, kde jsem byla poprvé v životě uvidím jen parkoviště u Penny. Naše plechovka zaparkovala vedle té jejich, staré dobité červené volkswagen hippie dodávky. Je prázdná. Nedá mi to neobhlídnout ji. Solární panel na střeše. Uvnitř sňůra a na ní sušící se pleny. Home made dřevěné letiště, útulno. A tři krásní pesani, rasa útulek. Pak sedím na trávníku a čekám na zbytek.

Dřív než naši přichází oni. Joshua, Zoe a uchechtané pětiměsíční mimino Hugo. Krásná rodina. Z Maďarska, odkud je ona, přes Německo, odkud je on, míří do Maroka, kde bude ještě dlouho teplo. A pak asi do Indie. Povídáme, jako bychom se znali leta. Vyměňujeme kontakty a pozvání. A taky adresu na blog, který má pomoct zajistit finance na cestu.

Wellcome to the Czech Republic, wellcome home! Synovci koukají. Odvažují se nad tou scénou jen k nesmělému hello.
Pivo, jogurt, špekáčky. Nasedat. Míjíme stará dvouštítá stavení. Z okresky jsme brzo v lukách. Sem tam rybník, sem tam usedlost. Šťavnatá zelená.. Kopečky jako z másla vykrojené. Nádhera, tyhlety Čechy.

Ještě dlouho mám tu hippie rodinku na mysli. Jako by byli herci ve snu, pro který jsem napsala předlohu.. Málo věcí. Hodně lásky. Dobré družství. Svoboda a odpovědnost. Přeju jim to. Moc.

Hvězdy nad hlavou. Myslím na ně, koukám do ohně, z leva se tulí František a z prava už se tulit stydí Antonín. A pak L. a M. Ti se tulí k sobě. L.mluví i po letech o M. jako o Míňovi. Při přípravě večeře se svěřuje. Nemají prachy, řemeslo se sotva uživí, kluci rostou. A ona by si přála, aby našel práci, která ho bude naplňovat. Sama šla do fabriky. Mohla by chtít víc, ale nechce. Zažila si svoje a ví, co je a co není důležité. Kluci jsou skromní, nerozmazlení, správní. S M. se mají rádi.

Noc je teplá. Je nám spolu hezky. Tenhle sen se děje bez přání, tady a teď, a je tak pěkný.  

Moudro k odložení

Situaci je možno:

přijmout
změnit
opustit.

Funguje to.
Myslím, že to mám z Tolleho.

Dostala jsem darem rybník

Prostě jen tak.

Nebo snad k 1. výročí tady.

Před tím mi nějak unikal. Vlastně za to může ta zatracená prázdninová výluka, kterou si nakonec nemůžu vynachválit, neb jsem díky ní znovu objevila, že nohy na pedálech a vítr ve vlasech jsou jednou z nejlepších věcí v životě. (Pravidelný čtenář se může těšit na příspěvek z domácī filosofie Život je jako cyklojízda)

A dovezly mě ke břehu lemovanému divokou mátou. 

Při slunka západu ho mám jen pro sebe. A plavky se sem nehodí.. 

Když dorazím později, je na hladině měsíční odraz. 

A jednou taky zatoulané káče.

Je to jen malá odbočka z trasy. Očista a odměna k zakončení dne. 

Chvíle, kdy je člověk ve svém těle přítomný tak nějak vědoměji než jindy. 

Děkuji.

Malé velké zázraky

Tak si přijedu po pěti dnech domů a ejhle, nějaký dobrodinec mi posekal trávu?! A kopřivovo bodlákový prales.
Pěkňounce a hlavně i na špatně dostupných mīstech.

Sny se plní.
Vybavuji si, jak jsem mamince kdysi tvrdila, že chci žít na malé vsi, kde se lidi budou znát a budou si pomáhat.
Smála se mé naivitě. V tom sídlištním bytě.

Verš na den

Jak vidíte, nezmocnilo se vás pokušení, které by pro lidi nebylo běžné. Ale Bůh je věrný! Nedovolí, abyste byli pokoušeni nad své možnosti; uprostřed zkoušky vám poskytne východisko, abyste mohli obstát.

1 Korintským 10:13, B21

Dnešní verš

Zkoumej mě, Bože, a poznej srdce mé, poznej mé myšlenky, jen mě vyzkoušej! Zjisti, zda držím se cesty škodlivé, a cestou věčnosti mě veď!


Žalm 139:23‭-‬24, B21

Brno. Brzy ráno.

Stařičký manželský pár v tramvaji.
Cestou ze schodů při vystupování se jemu vysype taška pod ní do kolejiště.
Ve vteřině přiskakuje nejméně šest sbīrajících rukou.
Po deseti vteřinách je obsah tašky na svém místě.
Snad nic neobvyklého.
Ale, není to málo.
Tak nějak mě to dojalo.

Pánovi mohlo být stejně jako tatīnkovi.