Plačící matka při doznání syna. Svíravý obrázek z jednací místnosti.

Někteří kamarádi jsou prostě úžasní. Především ti, které  zas tak moc neznám. A obzvláště ti, kteří nebydlí v Brně. Dělají spoustu inspirujících věcí, nikdy nezkazí legraci, jsou stále dobře nalazení. Očekáváme od sebe navzájem jen to nejlepší a právě to nás nutí být lepšími, aspoň v době, kdy jsme spolu. Potvrzujeme si svou úžasnost a výjimečnost.

A pak jsou tu ti druzí, reální, nevysnění, se kterými jsme vzájemně poznali i odlivy svého proudu. Svědkové naší každodennosti...

... ... ...

Dej mi poznat, že blouznění, ať o minulosti nebo budoucnosti, nepomáhá dál.

Ochraň mne před naivní vírou, že v životě musí jít všechno hladce. Daruj mi střízlivé poznání, že těžkosti, porážky, neúspěchy a zvraty jsou samozřejmým doplňkem života, kterým žijeme a zrajeme.

Promiňte pane místostarosto, zastupuji městskou část a jde tu přeci o nakládání s jejím majetkem, proto jsou podmínky smlouvy nastaveny s minimálními riziky pro naši stranu. Nepochybně uznávám vaše bohaté zkušenosti, ale podle textu, výkladu i judikatury hovoří občanský zákoník zcela jasně.
( A dovolte, za jakou smluvní stranu že jednáte Vy?)

Grrrr.

Opakuj si

Lepší na úřadě
než na úřadě
práce..

Nástup do nové práce a zkouškové období současně by se měly zakázat.
Informace, informace, informaceéé!
Procesů je příliš a má operační paměť je totálně narvaná.

Napadlo mě, jestli to není nějaká porucha, protože míra zapomínání a schopnost podržet novou jednorázově sdělenou informaci je zcela nulová. Zapomenu cokoli, čemu nepřipíšu nějaký emoční význam nebo si nezkusím (learning by doing:) nebo nenapíšu na vhodně umístěný lepící papírek. Sypu kafe do odpadků místo odstrižku od pytlíku. Časteji nevím, proč někam vyrazím, kam a pro co jdu. Odcházím z domu natřikát. Pětkrát v jedné hodině se ptám, kolik kopií a originálů vyhotovit jako výstup.

Těším se jak na smilování, až to bude za mnou. Začínám být unavená. Pro velký úspěch opět opakuju.. A chce se mi křičet, zalez někam se svou sociální stratifikací, vznešenýma teoriema a definicema, doktůrku, běž se podívat na Cejl, jak vziká chudoba a reprodukce kulturního kapitálu. Kdybychom vrazili polovinu času, kterej musíme prosedět u tvejch autorskejch textů do doučování místních děcek,  tak bychom tý tvý mobilitě prospěli mnohem víc!

Potřebuju prostě  pročistit disk a odinstalovat nějaký programy..

Pěkná, moc pěkná svatba to byla. Mám radost, že jsme mohli být u toho a přiložit ruku k dílu. Radovat se s Dajdou a Pavlem a potkat dávné přátele.

Letos už několikátá, ale jaksi nejvíc podle mého gusta. Žádné kudrlinky, lesk a kýč, žádný trapný zastupitel s univerzálníma kecama nebo ucajdaná liturgie.

Všechno bylo jednoduché a autentické, počínaje kostelem, P. ušila nádheré šaty a Dajda byla krásná, jenmá, ženská, .. Pavel Kašpar kázal až se i chlapi dojímali (jeden během toho kázání fakt bečel).

Zhruba uprostřed seděla i paní Kašparová. Přemýšlela jsem, co si asi v té chvíli myslí. Při tom, co Pavel kázal, musel vycházet z toho, co společně každodenně prožívají. Opět žádné kudrlinky a příkrasy. Šlo v tom kázání hodně o pravdu, a to mě vždycky bere. Určitě to muselo mluvit k mnoha párům, co v tom kostele byly. Přála jsem si skoro, aby tohle mohl slyšet taky ten muž můj.

Vydoluju jen pár drobtů/tezí z toho kázání:

Dítky nemilujme pouhým slovem, ale opravdovým činem. 1J, 3,18
Milujte se pravdou.

A pak mě zaujal rozdíl mezi "spravedlností" a "pravdou lásky" podle Magora, Ivana Jirouse.

Každý měl dva svědky, jeden byl na vozíku (a nebyl to brácha). Ženich přijal příjmení své ženy se svým na druhém místě. Nevěstě zůstalo jméno, s jakým přišla. Lidi z Fairu točili o svatbě fiktivní dokument. My si smlsli na teambuildingu, jenž vznikl večer před velmi spontánně při stylování kostela, neb jsem na tom sloupu stužku radikálně odmítala a vši tři jsme se shodly, že ale ten věšák je krásnej. Teda až opadla ta příšerně, ale hrozitanánsky příšerně dlouhá přející fronta. Jo, a taky Česílko se povedl!

Nechtěli dary. Přáli si přispět do kasiček na projekty, které potkali na předsvatebním cestování po rozvojových zemích. Na hostinu jel bus MHD. Šlo mimo jiné i o nízkou ekologickou stopu. Z atmosféry na oslavě bylo cítit, že rodiny i přátele jsou na jedné příjemné vlně a přirozeně se všichni mísili a trsali a hráli si společně na Svět v nákupním košíku.

Milan prohlásil, že je príma, že je na téhle svatbě tolik dětí. To, že prý za nich nebylo. Vtipálek.
Udělali jsme Nosotrosí foto.
Dorouš mluví po osmi letech manželství o svém muži jako o Ondráškovi:).
Katka pronesla, že až do toho praští na podzim Hanička, budu z Nosu poslední. Neměla pravdu.
Později si do mě ještě rýpl Č.

Békalo se pak v noci u ohně a kdo se netulil, aspoň o vztazích mudroval nebo pil červené. Nechtělo se mi ani jedno a hlavou mi šly všelijaké myšlenky...

Inu, každá voda nakonec steče a Stázina se dostane Kubovi za ženu. :-)

Deniska Koloběžka I.
Schwarzfeld - Stará radnice 16min.
Schwarzfeld - Stará osada 16min.
Nadhoz zmrzlinové hmoty při jízdě jednoruč a zpětný dopad do kornoutku. No třinácti Kč za nejlepší točenou ve štatlu (naproti Nejvyššáku) by byla škoda.
A muskulus zadkus magnus.