Dostala jsem darem rybník

Prostě jen tak.

Nebo snad k 1. výročí tady.

Před tím mi nějak unikal. Vlastně za to může ta zatracená prázdninová výluka, kterou si nakonec nemůžu vynachválit, neb jsem díky ní znovu objevila, že nohy na pedálech a vítr ve vlasech jsou jednou z nejlepších věcí v životě. (Pravidelný čtenář se může těšit na příspěvek z domácī filosofie Život je jako cyklojízda)

A dovezly mě ke břehu lemovanému divokou mátou. 

Při slunka západu ho mám jen pro sebe. A plavky se sem nehodí.. 

Když dorazím později, je na hladině měsíční odraz. 

A jednou taky zatoulané káče.

Je to jen malá odbočka z trasy. Očista a odměna k zakončení dne. 

Chvíle, kdy je člověk ve svém těle přítomný tak nějak vědoměji než jindy. 

Děkuji.

Malé velké zázraky

Tak si přijedu po pěti dnech domů a ejhle, nějaký dobrodinec mi posekal trávu?! A kopřivovo bodlákový prales.
Pěkňounce a hlavně i na špatně dostupných mīstech.

Sny se plní.
Vybavuji si, jak jsem mamince kdysi tvrdila, že chci žít na malé vsi, kde se lidi budou znát a budou si pomáhat.
Smála se mé naivitě. V tom sídlištním bytě.

Verš na den

Jak vidíte, nezmocnilo se vás pokušení, které by pro lidi nebylo běžné. Ale Bůh je věrný! Nedovolí, abyste byli pokoušeni nad své možnosti; uprostřed zkoušky vám poskytne východisko, abyste mohli obstát.

1 Korintským 10:13, B21

Dnešní verš

Zkoumej mě, Bože, a poznej srdce mé, poznej mé myšlenky, jen mě vyzkoušej! Zjisti, zda držím se cesty škodlivé, a cestou věčnosti mě veď!


Žalm 139:23‭-‬24, B21

Brno. Brzy ráno.

Stařičký manželský pár v tramvaji.
Cestou ze schodů při vystupování se jemu vysype taška pod ní do kolejiště.
Ve vteřině přiskakuje nejméně šest sbīrajících rukou.
Po deseti vteřinách je obsah tašky na svém místě.
Snad nic neobvyklého.
Ale, není to málo.
Tak nějak mě to dojalo.

Pánovi mohlo být stejně jako tatīnkovi.

Diky

Dnes mi dodala sílu každičká nota a slovo téhle písně, kterou mám leta za starou nudnou odrhovačku. Musela jsem ji hrát 4x.

Díky!

1. Díky za toto krásné ráno, díky za každý nový den. Díky, za to, co už je za mnou jako těžký sen.

2. Díky za všechny věrné druhy, díky, ó Pane, za tvůj lid. Díky, že všechny křivdy, dluhy, mohu odpustit.

3. Díky za moje pracoviště, díky za každý drobný zdar, díky, za všechno krásné, čisté, dík za hudby dar.

4. Díky, za to, co zarmoutilo, díky za to, co potěší. Díky, že vedeš mne, má sílo, cestou nejlepší.

5. Díky, že smím tvé slovo chválit, díky, že Ducha dáš mi též. Díky, že nablízku i v dáli lidi miluješ.

6. Díky, že všem jsi přines spásu, díky, toho se přidržím. Díky, že věřím tvému hlasu, že ti patřit smím.

Hra na laskavého přítele

Edit 23.6.2017 Hra má už jméno a lepší popis.

Mám novou hru.
Zatím mi to úplně nejde.
Ale princip je, myslím, geniální.
Cílem je pěstovat zdravý vztah k sobě samé. Dílčí cíl je aktivizovat se v situacích smutku, rozbředlosti, malomyslnosti,  lenory atp. atd.

Spočívá v tom, že si ve výše naznačených situacích představím, že já nejsem já, ale jsem někdo, kdo mě má rád takovou jaká jsem, někdo, kdo se mnou má trpělivost a kdo ke mně má pěkný vztah - zkrátka laskavý přítel. Tak, jak to sama znám a umím vůči druhým blízkým. Jako kdybych se na chvílí stala svou sestrou, přítelkyní, partnerem. Zjišťuju, že když se na sebe podívám takhle zvenčí, dokážu k sobě být laskavější, méně kritická, podporující, beru se víc s humorem.

Takže už jsme si spolu byli/y takhle schizofrenně zaběhat. Vytáhla jsem se do rybníka. Koupila si konečně pořádnou pumpu na kolo a uvařila si po dlouhé době oběd.

Možná mi už z té samoty hrabe...
Ale spíš ne, spíš mi to se sebou jde zase o kousek líp, říká ségra  ;).