Nějak mi nestačí vysvětlení, že tu jsme, protože to tak chtěl milující Bůh a my tu máme být k Jeho slávě. Nejsem s to momentálně tohle vysvětlení přijmout. Přitom vím, že je (ať už je jeho definice jakákoliv) a je to borec.
Míra zobecnění se mi zdá příliš velká. Navíc nepotřebuju teorii. A když, tak aspoň dost názorně aplikovatelnou.
Ztrácí se mi smysl v každodenních činnostech a povinnostech. Proč? Proč dělat to a ono? Jasně, vždycky se najde nějaké nejblíž přítomné protože. Ale proč vůbec celkově?!
Co mi smysl dává, jsou dvě věci:
- smrt - jednou to tu budeme muset zabalit
- vztahy - s lidmi
Vztahy. Je fajn se mít s přáteli hezky, vymýšlet si zábavu, ale k čemu to vlastně je? Být někomu prospěšný už je lepší varianta.
Žít pro někoho? To by o to někdo musel stát. A co by se stalo, kdyby o to stát zase přestal? Bude to mít zřejmě širší souvislosti, nebude se to omezovat jen na jednoho člověka, skupinu... Jenže to už zase přestává být nějak málo konkrétní...
No, dost zmatek. Zpochybnění všeho.
Co mě hodně uklidňuje je to, že je na tom jeden stejně starý týpek dost podobně. Neřeší sice Boha, ale vesmír a teorii relativity. Skončil se školou. Ví toho proklatě moc, ale neví, k čemu mu všechny ty informace jsou. Ke všemu je z Norska. Takže když si představím, jak tam asi teď je a pomyslím na statistiky sebevražd, říkám si, že jsem na tom dobře.
Vůbec mě ten chlapec poslední dobou dokáže vytáhnout nahoru:).
Zvláští, jak se člověku uleví, když zjistí, že není ve srabu sám:)
Svoje pochybnosti řeší sepisováním nejrůznějších seznamů. Zjevně je mu potom líp. Budu to muset taky zkusit:). Jo, shodou okolností je to hrdina titulu "Naivní. Super." od E.Loea, o kterém před chvilinkou psala E.
Mohla bych ho s klidem připsat jako dalšího depkobijce.
Máme žít tak, abychom byli spokojení, až budeme umírat. To znamená žít v souladu s Bohem a dělat to, co nás naplňuje. Věřím, že kdyby se lidé pečlivě pozorovali, tak by většina zjistila, že je naplňuje pomáhat ostatním (to potvrzuje i jeden psychologický výzkum). Naplňují nás samozřejmě také jiné věci, třeba být s přáteli, poslouchat hudbu, vnímat krásu, být vděčný.
OdpovědětVymazatLíbí se mi názor, že tu jsme, abychom hráli Bohu divadlo. Bůh přidělí každému člověku roli a baví se tím, jak hraje. Někomu přidělí bezva životního partnera, někomu ne a někomu takového, že z něj bude mnohem nešťastnější, než kdyby zůstal sám. A Bůh se kouká, jak se tím vyrovnají. Akát
Hm, zajímavé. Díky za názor. Reakcí po letech tu moc nemám :). V mém pojetí s odstupem let naštěstí Bůh není nadán lidskými vlastnostmi jako bavit se, přidělit, koukat :).. To by bylo na mašli rovnou :D!
OdpovědětVymazatA přišla jsi už na to, jaký je smysl života? Já bych bez toho Božího divadla a zábavy nevěděl. Z lidských vlastností Bohu upírám hněv, přízemnost a podobně, ale tyhle mu klidně nechám :).
OdpovědětVymazatAkát