Miluju Milu. Zrovna se jí spokojeně nacpávám a zapíjím čajem a na mysl mi vytanula kostnická vzpomínka jako živá.
V sychravém listopadovém nedělním odpoledni ve studené a špinavé kuchyni koleje Ost Eins je nám s Verunkou společně smutno, obřadně se dělíme o poslední dlouho schovávanou Milu. Krájíme ji na osm, deset kousků, aby nám ta sladká vzpomínka na domov vydržela co nejdýl.
Jó, to byly časy :).