Možná jsem slaboch, možná jsem lenoch, možná mám prostě jen vysoká očekávání od toho, jak by měly vypadat výstupy mé práce a všechno mi trvá.
Každopádně jsem sama doma, druhý víkend a týden nad tím samým, nešla jsem včera na oslavu narozenin, což mě dost mrzelo, snažím se zuby nehty plodit něco, za co bych se nemusela stydět tak moc, mám proklatě málo znaků a fakt se sebou nejsem spokojená.
Hodně by mi pomohlo, kdyby tu někdo byl a řek', Denisko, to zvládneš, láskyplně a přesvědčivě tak, abych uvěřila, aby mi to dodalo sil a sebevědomí.
Možná.
Možná si to prostě ale musím umět říct sama, přestat se patlat v tom, proč to nejde tak, jak si představuju, opustit nerealizovatelné pro tento časový horizont a nějak to už konečně napsat!
Huňá..., muf!