Tatry 2011

Jsem tu našla starý koncept, tak aspoň ten nedopsaný kousíček jako připomenutí, byť Tatry 2012 už jsou taky za námi..

Vývar prospěl duši, ale tělo podlehlo bacilu, takže dřív než umřu na strášlivou rýmičku, vzpomenu na naši poslední výpravu do slovenských velehor.

Poslední říjnový víkend je podle Billa v Tatrách vždy hezky. Snad má pravdu, letošek nám to zas potvrdil. Zatímco nížina pod inverzní mlžinou, my nahoře v slunci a polojasnu dleli.

Domluvy byly hektické. Zásadním počinem příprav byla, jak se později ukázalo koupě nesmeků. Do středeční noci vyjely dvě posádky Říčany a Morava. Lůžka a lehátka z Prahy byla vyprodána už několik dlouhých týdnů dopředu, tak nám bylo M. a L. líto, neb v narvaném rychlíku nezamhouřili oka. My ještě dva dny před odjezdem sehnaly poslední lůžka. Poučení první: zakoupit v předstihu, přibalit si špunty do uší, nastavit správně budík. V Bohumíně se naše vlaky spojily v jeden. Ráno snídáme v Popradu perník, električka a první pohledy na masiv a rudolící slunka východ. Tatranská Lesná. Nepřestáváme vzdychat nádherou, rezavé modříny, vůně, řeka, krotká liška u Reinerovy chaty a xxx vodopády. Za chvíli začíná sníh. Tempo skupiny přizpůsobujeme M., za chvíli se trhá J., máme podežření, že má nahoře rande :). Chci čekat, ale nejde mi to dlouho, vyrážím též vpřed. Míjím mámu horalku s asi pětiletou dcerkou a třináctikilovým batohem v podobě mladší ratolesti. Obdiv. Terén s směrem ke Zbojárně prudce stoupá, ale tahle paní vypadá, že ví, co a jak. Nemám sebou zas tak moc věcí a jen cyklistický spacák, ale i tak mi můj náklad stačí.