pondělí 20. března 2017

V polední pauze II

Když to tu nemám komu říct...

Ale jsem tak spokojený a vděčný člověk, že se to těžko líčí.

Žádný pohybový, čokoládový či jiný endofinový nebo amfetaminový doping.
Žádné životní novinky.

Snad jen, že mi došel poslední čistý hrnec a čisté ponožky, na stole už dva týdny rozestrouhané mýdlo na novou várku pracího slizu, slunce posvítilo na nové pavučiny, umyvadlo ztratilo bělostný odstín, atd. atp.
A mě to nechává v blahém klidu.

Asi se učím mít se se sebou hezky.
Halelůja! Jakože fakt. 
   



1 komentář:

  1. Já mám štěstí, že to umím už od narození ;). Akát

    OdpovědětVymazat