Jako mnoho a mnoho let před tím. Žiju skautem. A všechno ostatní tak trochu zanedbávám.
Dělám to vědomě a vlastně je to docela fajn.
Tváří se to udržitelně, i když někdy zatraceně míň. Ale
vždycky když s Boží pomocí přežiju nějakou krizi, něco se posune...
...svět je jako proměněný a já žasnu, že jak to, že i když okolnosti
jsou objektivně stejné, vnímám je i sebe jinak. Všechno je najednou jiné, jednodušší,
jasnější, pokojnější a tak.
Jojo, neutíkat. Neutíkat! Neutíkat!! Naučit se rozpoznat, co potřebuju, a říkat to. Naučit se říkat si o pomoc. A naučit se odpočívat namísto odpadat.
Chtěla jsem do terapeutického výcviku a nejvíc se těšila na
dvouletou sebezkušenostní část. Z různých důvodů to není aktuální.
Nicméně, mám dojem, že kombinace profiskaut v mé pozici a okolnostech a pobyt v Ch. jsou
ta nejintenzivnější sebezkušenost, jaké se mi za posledních let mohlo dostat.
Uf.
Jako fakt.
Žádné komentáře:
Okomentovat