Vzpomínka na zabijačku

"... a to už jsem míchačkou kverlala krev, aby se nesrazila, pak i druhou rukou, oběma rukama současně jsem tepala do kouřící krásné krve, pan Myclík s pomocníkem, kočím panem Martinem, navalili prase do necek a lili na ně vřelou vodu ze džberů, a já jsem si musela vyhrnout rukávy a rozpřaženýma prstama protřepávat chladnoucí krev.
...
Nastavila jsem džber a vyvalil se tam celý krásný pajšl, ta symfonie mokrých barev a tvarů, nic mne neuvádělo tak v nadšení jako světle červené vepřové plíce, krásně vzduté jak mechová guma, nic není tak vášnivé v barvě jako tmavohnědá barva jater, zdobená smaragdem žluče, jak mračna před bouří, jak něžné beránky, zrovna tak se táhne podle střev hrudkovité plsní sádlo, žluté jak rozkapaná svíce, jak včelí vosk. I ten hrtan je sestavený z modrých a světle červených kroužků jako trubice barevného vysavače. A když jsme vyvalili tu krásu na vál, pan Myclík vzal nůž, nabrousil si vocílku a pak odřezával tu kousek ještě teplého masíčka, tu kousky jater, tu celou ledvinku a půl sleziny, a já jsem nastavila veliký kastrol s osmaženou cibulkou a zastrčila ty kousky prasete do trouby, když napřed jsem to pečlivě osolila a opepřila, aby zabíjačkový guláš byl k poledni.
...
Pan Myclík byl jediný řezník, kterému jsem musela koření zalít vřelou vodou, protože, jak říkal, a já jsem to velice hmatově chápala, nastává vetší rozptyl a jemnost těch vůní, a pak přidal máčenou buchtu a znovu vše promísil mocnými dlaněmi a prsty protřepal a promíchal, pak stáhl z obou dlaní prejt, hrábl do něj, ochutnal, díval se do stropu a byl té chvíle krásný jako básník, hleděl do stropu ve vytržení a opakoval si: pepř, sůl, zázvor, dymián, buchta, česnek, když si přeříkal tu řeznickou střelnou modlitbičku, hrábl do prejtu a nabídl mi, na prst jsem si vzala do úst a chutnala, dívala jsem se také do stropu a očima plnýma vepřového vytržení jsem rozvírala a na jazyku chutnala paví chvost všech těch vůní, a pak jsem přikývla, že jako panímáma schvaluji chuťový rejstřík a nic nebrání tomu, aby se začaly dělat jaternice."

V pauze

Tak jsem byla venku zkontrolovat jaro a řeknu vám, jen tři nesměle vyhlížející jaterníky... Včera u řeky byly i sněženky. Jo, je to halt víc na jihu :). Tož jsem si kousek toho jara, co ještě není, přinesla z květinářství.

Malé radosti...

O správných rozhodnutích

Udělali jste někdy rozhodnutí, které bylo správné, to nejsprávnější možné, které s sebou ale neslo, že jste přišli o něco krásného a pohltil vás čirý smutek?

Trochu jako scéna z romantického filmu,že. (Představuju si nějaký z těch chytřejších, ale na tom až tak nesejde.) Jak já jim vždycky fandila! Hrdinně se vzdali svého blaha ve prospěch pravdy, ve prospěch štěstí toho druhého i štěstí svého, jež v té hrdinné chvíli bylo nedohledné, pokud vůbec nějaké.
Vždycky jsem jim fandila, ale nedokázala jsem se plně vžít do slzavých rozpoložení, která nadcházela. Možná proto, že nejpozději za hodinu čtyřicet následoval happy ende, možná proto, že v životě to přece chodí jinak než ve filmu...

Život je romantický film. Ale dá dost práce být hrdinou a ne poserou.

NO NO, no no NO NO, no no NO NO, no NO tech-no li-mit..

Humor okolností mého bytí zdá býti v posledním týdnu poměrně sarkastickým.
A když ony takhle, tak já taky tak, řekl si ve mně polospící recesista. Organizuju si tedy pro sebe ode dneška spontánní zábavu.. Hra na to, co chci a nechci. Učím se říkat ne.

Styl ponechám laskavý stejně jako smýšlení. Jen, budu myslet víc na sebe. Vypadá to sice dobře, když se snažím vždy vyjít vstříc, ale...

..chci se naučit rozeznávat osobní priority a to, co opravdu chci
..nechci hrát dál sebeubohou hru o přízeň pod tíhou ústupků.

Dnes jsem vítěz. A podle hesla miluj bližního svého jako sebe samého to vypadá na výhru i pro okolí.

Today's mood

Raindrops keep fallin on my head
And just like the guy whose feet are too big for his bed
Nothin seems to fit
Those raindrops are fallin on my head, they keep fallin

But theres one thing I know
The blues they send to meet me wont defeat me
It wont be long till happiness steps up to greet me

Žiju

Ano, je to tak. A v sítích virtuálních jsem trávila času pramalinko. Za což se chválím. Realita je dost výživná sama o sobě...
Zjistila, jsem, že i ti, co jsou daleko, můžou být blízko, když se chce. Čas strávený spolu nemůže nahradit žádné telepřibližovadlo. (A Bystrc ani Brno nejsou vůbec tak daleko, jak jsem si myslela, tak vám to chci taky říct.)

Inu, a co že dělám? Nebude to znít poeticky, ale což. Přibližně od Nového roku sedím od rána do večera na zadku tady na téhle židli nebo tam na té své ve studovně mezi spolutrpiteli. V lednu a únoru jsem do sebe soukala zákony. V únoru a březnu jsem schizofrenní: badatel, čtenář, spisovatel, hledač světové pravdy, spasitel, pochybovač a znovu spisovatel, prostě student, co chce v minimu času sesmolit diplomku s tématem neempirickým, za kterou by se nemusel stydět úplně moc. Písmenka přibývají zatraceně pomalu... No, ale když to stihnu, budu do sebe v dubnu a květnu tlačit zasejíc zákony. Kdo zná můj postoj k právu, ví, že to nejsou uplně radostné vyhlídky, ha-ú. Ale kdo mě zná víc, nepochybuje, že si i na větším srabu vždycky dokážu najít pozitivní stránky.

Má velká love nature se letos ukázala ve všech bílých krásách. Zkoulovaná, promočená, zasypaná, utahaná, s puchýřem na patě, ale šťastná jako už dlouho ne jsem žasla a žasla a když to jen šlo, byla jsem venku v kopcích.

A zároveň to byl to čas, kdy jsem si připadala jako princezna. Opravdová.

Mírná radost nad školskými zákony

§ 76 zákona o vysokých školách

Tvůrčí volno

(1) Akademickému pracovníku vysoké školy se na jeho žádost poskytne tvůrčí volno v délce šesti měsíců jedenkrát za sedm let, nebrání-li tomu závažné okolnosti týkající se plnění vzdělávacích úkolů vysoké školy.

(2) Po dobu tvůrčího volna náleží akademickému pracovníku mzda.

Pěkné, až na ty závažné okolnosti. Aneb money, money, money...
.........

§ 5 zákona o pedagogických pracovnících

Předpoklady pro výkon funkce ředitele školy

(1) Ředitelem školy může být fyzická osoba, která splňuje předpoklady podle § 3 a získala praxi spočívající ve výkonu přímé pedagogické činnosti nebo v činnosti, pro kterou jsou potřebné znalosti stejného nebo obdobného zaměření, nebo v řídící činnosti nebo v činnosti ve výzkumu a vývoji v délce...

Uf, to se mi ulevilo. Doufám, že si toho na krajích resp. obcích též nevšimli až teď.

.........

§ 58 zákona o vysokých školách

(4) Studuje-li absolvent bakalářského nebo magisterského studijního programu v dalším bakalářském nebo magisterském studijním programu, stanoví mu veřejná vysoká škola poplatek za studium, který činí za každý další započatý jeden rok studia nejvýše základ podle odstavce 2; to neplatí, studuje-li absolvent bakalářského studijního programu v navazujícím magisterském studijním programu či jde-li o souběh řádných studijních programů nepřesahující standardní dobu studia programu jednoho...

Základ pro rok 2008 byl necelé 3000, juch! Tož, ale dala bych i víc. Aby bylo na tvůrčí volno ;). A nejen. Uvidíme, co přinese reforma. Prý se v listopadu můžeme těšit na paragrafované znění navrhovaného zákona.