Udělali jste někdy rozhodnutí, které bylo správné, to nejsprávnější možné, které s sebou ale neslo, že jste přišli o něco krásného a pohltil vás čirý smutek?
Trochu jako scéna z romantického filmu,že. (Představuju si nějaký z těch chytřejších, ale na tom až tak nesejde.) Jak já jim vždycky fandila! Hrdinně se vzdali svého blaha ve prospěch pravdy, ve prospěch štěstí toho druhého i štěstí svého, jež v té hrdinné chvíli bylo nedohledné, pokud vůbec nějaké.
Vždycky jsem jim fandila, ale nedokázala jsem se plně vžít do slzavých rozpoložení, která nadcházela. Možná proto, že nejpozději za hodinu čtyřicet následoval happy ende, možná proto, že v životě to přece chodí jinak než ve filmu...
Život je romantický film. Ale dá dost práce být hrdinou a ne poserou.
Žádné komentáře:
Okomentovat