pondělí 23. března 2009

Vzpomínka na zabijačku

"... a to už jsem míchačkou kverlala krev, aby se nesrazila, pak i druhou rukou, oběma rukama současně jsem tepala do kouřící krásné krve, pan Myclík s pomocníkem, kočím panem Martinem, navalili prase do necek a lili na ně vřelou vodu ze džberů, a já jsem si musela vyhrnout rukávy a rozpřaženýma prstama protřepávat chladnoucí krev.
...
Nastavila jsem džber a vyvalil se tam celý krásný pajšl, ta symfonie mokrých barev a tvarů, nic mne neuvádělo tak v nadšení jako světle červené vepřové plíce, krásně vzduté jak mechová guma, nic není tak vášnivé v barvě jako tmavohnědá barva jater, zdobená smaragdem žluče, jak mračna před bouří, jak něžné beránky, zrovna tak se táhne podle střev hrudkovité plsní sádlo, žluté jak rozkapaná svíce, jak včelí vosk. I ten hrtan je sestavený z modrých a světle červených kroužků jako trubice barevného vysavače. A když jsme vyvalili tu krásu na vál, pan Myclík vzal nůž, nabrousil si vocílku a pak odřezával tu kousek ještě teplého masíčka, tu kousky jater, tu celou ledvinku a půl sleziny, a já jsem nastavila veliký kastrol s osmaženou cibulkou a zastrčila ty kousky prasete do trouby, když napřed jsem to pečlivě osolila a opepřila, aby zabíjačkový guláš byl k poledni.
...
Pan Myclík byl jediný řezník, kterému jsem musela koření zalít vřelou vodou, protože, jak říkal, a já jsem to velice hmatově chápala, nastává vetší rozptyl a jemnost těch vůní, a pak přidal máčenou buchtu a znovu vše promísil mocnými dlaněmi a prsty protřepal a promíchal, pak stáhl z obou dlaní prejt, hrábl do něj, ochutnal, díval se do stropu a byl té chvíle krásný jako básník, hleděl do stropu ve vytržení a opakoval si: pepř, sůl, zázvor, dymián, buchta, česnek, když si přeříkal tu řeznickou střelnou modlitbičku, hrábl do prejtu a nabídl mi, na prst jsem si vzala do úst a chutnala, dívala jsem se také do stropu a očima plnýma vepřového vytržení jsem rozvírala a na jazyku chutnala paví chvost všech těch vůní, a pak jsem přikývla, že jako panímáma schvaluji chuťový rejstřík a nic nebrání tomu, aby se začaly dělat jaternice."

4 komentáře:

  1. Tak to čtu a říkám si, teda to je ale libeňská poetika a pak mi dojde, že je:-) Ach, ty vůně a pachy...

    OdpovědětVymazat
  2. ...basnictvi zivotnich udalosti... a nasich nejlepsich spisovatelu.

    OdpovědětVymazat
  3. jeste ze sem mel na obed veprovej steak z prasete, ktery sme pred trema tydnama zabijeli. Asi bych totiz jinak dostal hlad ;-) ... jen ty Dalesice sem si nemohl k tomu dat :(

    OdpovědětVymazat
  4. Dnes jsem vytáhla z mrazáku jitrnici a udělala si pořádný oběd ;).

    OdpovědětVymazat