Pour feliciter

Už pár let se mi nepodařilo vyrobit vlastnoruční novoroční přání..
Letos tomu nebude jinak a dokonce vám do nového roku popřeju to samé, co mi přála Ju. a mě se to moc líbilo a nadchlo. Takže letos především:

Hodně dobrodružství! (dobrého družství)

Poslední den v roce..

Poslední den v roce.Kamna. Čaj.
Lidová tvořivost. Soláň. Sněžnice. Sníííh!!!!! Cesta. Povídání. Pohoda. Kopečky. Přespání v nenalezeném seníku. Zima. Čelovky. Večerní shlédnutí do kraje.
Pohoda. Nadšení. Radost.
Voda z pod ledu. Specialita od Juli. Kadibouda. Kytara. Pohoda. Teplo. Teploučko. Sdílení. Milo.
A hodně, hodně zázvoru navrch:)
Děkuji!

Brene Brown

Nevím proč, myslela jsem u tohoto projevu především na mé blízké nezadané. A ve mně to teda taky pěkně rezonovalo..

 Brene Brown studies human connection - our ability to empathize, belong, love. In a poignant, funny talk at TEDxHouston, she shares a deep insight from her research, one that sent her on a personal quest to know herself as well as to understand humanity.

Školička

Jou jou!
Nadešel okamžik, kdy jsem si ve své školní motivační plachtě s políčky barevnými podle předmětů zaškrtla devatenácté políčko z dvaceti, uf. Ani jsem nechtěla věřit, že je možné během dvou a půl měšíce vyprodukovat kolem padesáti stran textu a odevzdat dvacet, chápete to, dvacet písemných úkolů.
Ještě by se k tomu měl přičíst stránkový právní rozbor sylabu, drama na téma nesplnění podmínek pro pokračování ve studiu daného opakovaného předmětu, a tím i ve studiu celkově, které mělo naštěstí happy end.

• Učila jsem se připravit a provést experiment a interpretovat jeho výsledky (téma - vztah hudebního sluchu a sluchové analýzy známého hlasu).
• V anotaci a přehledové studii o Vztahu sebevědomí a stylech výchový v rodině jsem se měla učila psát odborný text a pracovat s empirickými částmi současných studií.
• Dvoutýdenní výpisy z četby do metodologie soc. věd mi přinesly poznání, že odborné angličtině je rozumět lépe než  odborné slovenštině. Další čtyři úkoly do tohoto předmětu mě učily, jak šidit a psát slinty. To je tak, když někdo přeceňuje to, co učí.  6+4 prací do jedho předmětu za dva měsíce je ujetý nápad!
• U výroby sad testových otázek do Kognitivních procesů jsem pozorovala a podřazovala jevy z běžného života pod odborné termíny a bavila se pomyšlením, že by byly vybrány do ostrého testu a některé tak vskutku vymazlila.
• Mrtví chlapi forever.
• Jen u jedné práce jsem silně pochybovala o jejím účelu. A nakonec se ukázala jako momentálně osobně nejpřínosnější. Aneb sebereflexe po stopadesáté páté, tentokrát na devět normostran.

Pomalu začínají chodit slovní zpětné vazby a naskakovat body v poznámkových blocích, a tak mám radost, že to vyučující a asistenti čtou a jsou konstruktivně ktitičtí.
A to dvacáté políčko už bude s radostí a bez stresů.

Možná jsem slaboch, možná jsem lenoch, možná mám prostě jen vysoká očekávání od toho, jak by měly vypadat výstupy mé práce a všechno mi trvá.
Každopádně jsem sama doma, druhý víkend a týden nad tím samým, nešla jsem včera na oslavu narozenin, což mě dost mrzelo, snažím se zuby nehty plodit něco, za co bych se nemusela stydět tak moc, mám proklatě málo znaků a fakt se sebou nejsem spokojená.
Hodně by mi pomohlo, kdyby tu někdo byl a řek', Denisko, to zvládneš, láskyplně a přesvědčivě tak, abych uvěřila, aby mi to dodalo sil a sebevědomí.
Možná.
Možná si to prostě ale musím umět říct sama, přestat se patlat v tom, proč to nejde tak, jak si představuju, opustit nerealizovatelné pro tento časový horizont a nějak to už konečně napsat!
Huňá..., muf!

Miluju Milu. Zrovna se jí spokojeně nacpávám a zapíjím čajem a na mysl mi vytanula kostnická vzpomínka jako živá.
V sychravém listopadovém nedělním odpoledni ve studené a špinavé kuchyni koleje Ost Eins je nám s Verunkou společně smutno, obřadně se dělíme o poslední dlouho schovávanou Milu. Krájíme ji na osm, deset kousků, aby nám ta sladká vzpomínka na domov vydržela co nejdýl.
Jó, to byly časy :).

Při pátečním večeru, paragrafy šly už spát, nad konvicí kvetoucího čaje pára, láká můzu, mladičkou básnířku, co pod paží nosí citační standardy a její řeč je odborně úsporná, aby se vzbudila a přebývala celý víkend, mezi monitorem a židlí...