DP

Hotovo! Odevzdáno. Uff...
A já jsem taky hotová.
Děkuju za podporu všem dobrým duším! Bez patosu.
Hrábla jsem si, fyz. i psych. Asi fakt nejsem takový drsňák, za kterého se bůhvíproč mám.
Stihla jsem to, zřejmě na úrovni i v čase odpovídajícím naší fakultě. Ale sama nejsem vůbec spokojená. Prostě ne. Kvalita úměrná předem vymezenému jeden a půl měsíci, což je na věc, která vás nečekaně baví sprostě málo. Je to halt o prioritách...

A přínos?
Vědecký žádný. Osobní nečekaný.
Probudilo to ve mně hlad po poznání. Co hlad? Přímo chtíč. Potřebovala bych přečíst ještě tohle a támhleto a tamto. V knihovně jsem jak děcko, co vidí kolotoč a chce se povozit na všech příšerách. To je vám tak úžasný pocit, když člověk dělá na něčem, co ho baví, co mu dává smysl. Nadruhou stranu je tenhle zápal, u mě spojený se světa "spasováním", neskutečně vyčepávající. Zjištění, že badatelskou činnost podobné intenzity bych musela doplnit půl-úvazkem kydání hnoje nebo jiné čistě fyzické aktivity, kde výsledky vidno rychle.
Poznala jsem radost z empirie i racia, ale pak zas byla zklamaná, že čistě touto cestou to taky nepůjde. Je halt to "spasování" náročné.., a když se do toho plete ten zatracený lidský faktor, věda si na vědu jen hraje. (A vůbec se divím, že věda sebe sama ještě nepopřela...ať žije noetika..)
O osobním rozvoji jsem toho nepřečetla tolik, ale zase jsem to brala hodně poctivě. A tak jsem místo kýžených výstupů do práce řešila osobní poslání (což je podle všeho základ štěstí a spokojenosti každé myslící bytosti) a to bylo asi nejvíc nejvyčerpávajícnější, neb jsem to nemohla pustit ze zřetele s vypnutím PC a stejně furt nevím.


A na co jsem tedy přišla? Že je to všechno o výchově. A že existuje něco, čemu se říká axiologizace, což je snaha o výchovu správných a žádoucích hodnotových orientací. Tak to mě teď zajímá. A zároveň trápí.

Asi bych potřebovala, aby mě od toho spasování někdo spasil nebo mě to spase.